Spánková paralýza – nejhorší noční můra, na kterou nikdy nezapomenete

Sen – nekonečná studna příběhů obyčejně přitáhnutých za vlasy se jednou za čas promění v noční můru a my se zpocení strháme ze spánku při následném zjištění, že to všechno se odehrávalo jen v tom snu. Tento článek však není o klasickém zlém snu, po kterém bez problémů opět upadnete do hlubokého spánku. Týká se toho nejhoršího, co vám váš mozek může v noci naservírovat. O pocitu bezmocnosti, dušení, strachu, hrůzy pronikající do celého těla nebo zrakových a sluchových přeludů. Seznamte se se spánkovou paralýzou, jinak i syndromem staré čarodějnice.

Nejhorší noční můra je tady spolu s lidstvem už od nepaměti. Starověké kultury si ji vysvětlovaly různě. Velká část Evropy ji připisovala útoku čarodějnice, která sedí na vaší hrudi a chce vás udusit. Podobně na tom byla i Amerika, víra v čarodějnictví se rozšířila především po soudních procesech se salemskými čarodějnicemi. Byly to obyvatelky města Salem obviněné a některé později popravené/oběšené z důvodu jakési magie. Jedna z obžalovaných, Susannah Martin, prý proklela jistého Roberta Downera, když mu přislíbila, že si ho někdo brzy přijde vzít. V tu noc měl Robert s velkou pravděpodobností spánkovou paralýzu, protože se mu při usínání přihodil typický scénář pro tento jev. Susan s podobou kočky vběhla skrz okno do pokoje, skočila mu na hruď a dusila ho, až dokud téměř nezemřel. Bernard Peach měl mít podobnou zkušenost, zdálo se mu, že Susannah vtrhla do pokoje, potáhla ho za nohu a ležela na něm zhruba dvě hodiny. Později, 19. července 1692, byla Susan popravená.

Kanashibari a Old Hag
Jinými vysvětleními nočních útočníků jsou bytosti Kanashibari v Japonsku a Old Hag na Newfoundlandu, 15. největším ostrově u severovýchodního pobřeží Severní Ameriky. Kanashibari, v překladě svázaný železným lanem, je bytost vycházející z magie buddhistického boha Fudoh-Myohoha a dodnes někteří Japonci věří v tuto ďábelskou ženu. Old Hag představuje ježibabu, jejíž napadení se nelze bránit. V současnosti se hovoří též o mimozemských útocích, které se vykonávají právě během spánku a „komunikačním kanálem“ mezi námi a nimi je spánková paralýza. Studie z let 1993 a 2002 ukazuje, že 60 % UFO zážitků/únosů se děje ve spánku a v kontrolní skupině měli unešení lidé mnohem více paralýz než zbytek testovaných. Konspirace však nechejme na jindy a popišme si paralýzu spíše z odborného hlediska.

Paralýza se obyčejně dělí do dvou skupin:
– ojedinělá, izolovaná, přihodí se jednou nebo párkrát za život, netrvá déle než jednu minutu a ani si ji nemusíme pamatovat
– opakující se, chronická paralýza, případně také narkoleptická paralýza, jeden ze symptomů narkolepsie, chorobné spavosti

A jak taková spánková paralýza vlastně probíhá? Její nejobvyklejší výskyt je při usínání nebo probouzení se. Na rozdíl od klasických snů, ať už dobrých, nebo zlých, začíná tento stav mezi bděním a spánkem nárazově, pamatujete si tedy její začátek, což se při běžných snech nestává (viz scénu v Inception). Jediné, co dokážete ovládat, je pohyb očí a dýchání, jinak jste kompletně ochrnutí. Neschopnost hýbat se je zapříčiněná chemickými látkami v mozku, konkrétně glycinem a kyselinou gama-aminomáslovou, které paralyzují tělo i při běžném snění, abyste ve spánku neběhali, nevyskakovali a zůstali pokojně ležet na posteli – nepřenášeli děj snu do reality. Dalšími znaky je neovlivnitelný nával toho nejhoršího strachu, pocit velkého tlaku na hrudi a s tím spojený pocit dušení, zvukové ale i zrakové halucinace. Pro představu si na videu níže můžete poslechnout několik zvuků, které „oběti“ mohou slyšet. Co se týče zrakových halucinací, jsou charakterizované osobou stojící v místnosti, jejíž identitu neznáme a často nevidíme ani její reálné rysy, ale spíš vnímáme její přítomnost. Zrakové, ale i zvukové přeludy jsou však individuální, každý je může prožívat jinak.

Marky: Snažil jsem se usnout, ale nešlo to, mohly být už tři hodiny, i víc, když jsem ležel otočený ke stěně a najednou jsem zažil nepopsatelný pocit plný strachu, že mi naskočila husí kůže po celém těle, i v intimních partiích. Cítil jsem, že za mnou něco stojí, dívá se to na mě, tak jsem nabral odvahu, že se otočím, ale bez šance. Byl jsem paralyzovaný. Polekal jsem se ještě víc a chtěl zakřičet na rodiče, ale nedokázal jsem vydat ani hlásku. A potom přišlo to nejhorší, to něco, co stálo za mnou, mi začalo šeptat do ucha moje jméno. Trvalo to tak 15 sekund, následně jsem se vzbudil. Ale potom znova a znova…

Eklips: V náhodnou chvíli jsem se probudil uprostřed noci, jestli se to probuzením dá vůbec nazvat, přesněji se mi jen otevřely oči s paralyzovaným tělem a ihned mě probodl pocit nesnesitelného strachu. Zdálo se mi, jako by mě někdo upřeně sledoval, ale v první moment jsem nikoho neviděl. Nepříjemný zážitek doprovázelo neustálé bzučení. Po chvíli procházení očima po pokoji jsem za dveřmi do vedlejšího pokoje (dveře jsou z texturovaného skla) uviděl obrys postavy, která mě sledovala. Strach se vystupňoval až na nesnesitelnou úroveň, při které jsem se probudil.

Dominika: Stalo se mi to asi před půl rokem, když jsem dost často chodila ze školy unavená a poobědový dvouhodinový spánek jsem brala jako samozřejmost. Bylo to něco jako noční můra, ale velmi silná, skutečná a intenzivní. Spíte a najednou máte pocit, že jste se probrali. Vidíte všechno okolo vás. Pochopitelně se chcete pohnout, jednoduše vstát z postele, ale to se nedá. Začnete „panikařit“. Křičíte, ale nikdo vás neslyší. Může se vám to zdát jako věčnost, ale přitom jde jen o pár minut této hrůzy. Když paralýza skončí, probudíte se se strachem a jste dezorientovaný. Já jsem spánkovou paralýzu zažila asi 3 dny po sobě.

Jak se paralýze vyvarovat?
Často se spánkové paralýze jednoduše nedokážete vyhnout, kvůli předispozicím – dědičnosti. Co ale dělat, pokud jí dokážeme zabránit a nechceme se probudit uprostřed noci s největším strachem? Vyhýbat se velkému stresu, dopřát si dostatek spánku, nespát s vysoko vystlanými polštáři, neusínat na zádech ale spíš na boku, pokud vám nejde déle usnout, vstaňte a projděte se po místnosti, napijte se, a potom to zkuste znova, pokud se bojíte, nespěte o samotě.

Co když jsem se přece jen dostal do spánkové paralýzy? Nejdůležitější je nepropadnout vlastnímu strachu, ale to je téměř nemožné, hlavně pokud jste začátečník. Na pohyb rukou a nohou můžete zapomenout, nemáte šanci. Spíš byste se měli pokusit rozhýbat svalstvo na tváři nebo jemně hýbat prsty na rukou nebo na nohou, případně mrkat. Pokud se vám podaří, paralýza brzy skončí a mozek uvolní i zbytek svalů.