Tichý klavírista

Před osmi lety nám zemřel tatínek.Bydlíme v domě, kde maminka vyrůstala a učila se hrát na klavír který měli v pokoji. Klavír už v domě není 30 let. Maminka nesla smrt tatínka velmi těžce tak jsem s ní chodila spát. Ještě než jsme obě usnuly, slýchaly jsme příjemnou hudbu. Bylo to jako brnkání na struny klavíru, jasně a zřetelně slyšitelné. Maminka mi řekla, že to neslyší poprvé. Vždycky když jsme to slyšely chytly jsme se za ruce s vědomím, že je tatínek s námi. Jednou jsem byla moc unavená a chtěla jít spát, ale maminka měla ještě nějakou práci. Poslala mě ať jdu spát sama, ale já ji odpověděla že se té hudby sama bojím. Od té doby jsme to už nikdy neslyšely. Maminka mi pověděla že tatínkovi řekla že se té hudby bojím, a tak zřejmě hrát přestal.