Klinická smrt je pro množství lidí, kteří ji zažili, zážitkem na celý život a mnozí tvrdí, že se jim díky této zkušenosti život otočil o 180 stupňů. Mnoho lidí už popsalo své různorodé zážitky několika odborníkům, kteří se o tento fenomén zajímají.
Zážitky blízké smrti tak byly popsány i ve více knihách, které se staly bestsellery. Lidé na prahu své smrti popsali nejen nebe, nebeskou bránu, jasné světlo a krásné nebeské bytosti, ale mnozí hovořili o tom nejstrašnějším pekle jaké si jen můžeme představit. Jaké hororové scény tito lidé zažili?
23 minut v pekle
Američan Bill Wiese zažil v noci z 23. na 24. listopadu 1998 peklo na vlastně kůži, když byl nějakým zvláštním způsobem přenesen do tohoto místa posmrtného zatracení. Všechno to, co tam zažil a viděl, popsal ve své knize 23 minut v pekle. Sám neví jak se do pekla mohl dostat, najednou se tam jen objevil. Večer si jako vždy lehal do postele a zničehonic se ocitl v jakési uzavřené cele uprostřed naší planety.
Své setkání s démony popsal takto:
Hrubé kameny, mříže. Netušil jsem, co se děje. Jediné, co jsem cítil, bylo spalující horko. Když jsem se rozhlédl, spatřil jsem v místnosti dvě podivné bytosti, které vypadaly jako ještěři.
Wiese také popsal, že tito démoni ho začali mučit a kolem sebe slyšel výkřiky tisíce lidí, kteří křičeli z podobných cel jako byla ta jeho. Po neuvěřitelných mukách, které prožil, se nakonec dostal na okraj ohnivé jámy, ve které viděl ohromné množství upalování lidí. Když si už myslel, že je s ním konec, zachránil ho Bůh, který od něj žádal, aby svou zkušenost s peklem rozšířil mezi lidi.
Celý příběh tak sepsal do své knihy, díky níž se stal známým a byl pravidelně zván do mnoha amerických televizních šou. Lidi tak rozdělil na dva tábory. Na ty, kteří mu věří, že byl opravdu v pekle a na ty, kteří si myslí, že celý příběh si vymyslel, případně, že se mu jen snil velmi živý sen. Jak to vlastně bylo, ví jen sám Wiese, které své zážitky podle skeptiků jen dobře prodal.
Vítej v pekle!
Podobný zážitek jako Bill Wiese zažila německá 22-letá dívka v létě roku 1981. Veronika-Ulrike Barthel řídila během bouře auto na silnici v blízkosti Frankfurtu nad Mohanem. Cesta byla velmi nebezpečná, protože všude bylo hodně vody a blesky šlehaly z každé strany. Najednou autem otřásla velmi hlasitá rána a Veronika uviděla ostré bílé světlo. Vyšetřováním se později zjistilo, že její auto zasáhl blesk a Veronika zažila klinickou smrt.
Její výpověď o tom, co všechno během bezvědomí prožila, se stala známou po celém Německu. Neviděla žádnou nebeskou bránu ani anděly, ale dostala se do samotného pekla. Svůj zážitek popsala slovy:
Poté, co jsem opustila své tělo, jsem uviděla jak sedím v sedadle a ve spálených rukou držím volant. Šla jsem tunelem, který byl jako kaňon, na jehož konci byla brána s nápisem Vítej v pekle.
Když Veronika touto bránou prošla, dostala se do jakési čekárny, kterou střežili pekelní démoni. Neuvěřitelný strach se tam dal doslova krájet. Viděla také ohnivé pekelné jezero, do kterého byli lidé shazování. Z pekelných muk ji podle jejích slov, zachránil sám Bůh, který ji vrátil mezi živé. Mohla Veronika-Ulrike Barthel skutečně vidět peklo, nebo celý její pekelný zážitek způsobilo velké vypětí mozku, jak si to v té době mysleli lékaři?
V současnosti již bylo sice popsaných množství zážitků lidí během klinické smrti, ale co se opravdu děje s lidskou duší na prahu smrti je těžké dokázat. Americký psycholog a spisovatel Raymond A. Moody, který se výzkumu klinické smrti věnuje několik desítek let a příběhy lidí popsal ve svých knihách, řekl:
Neexistuje empirický důkaz o tom, že existuje život po životě, ale můj názor je, že existuje jakási forma existence po smrti.
Jak to vlastně je, jednou zjistí každý z nás. Možná.
Videogalerie:
