Málokdo ví, že gilotina, která stínala lidské hlavy, byla inspirována zařízením na zabíjení slepic.
Navštivte také:
Poškrábané rakve a strhané nehty: pohřbení zaživa patřilo k nejhorším trestům
Joseph-Ignace Guillotin se narodil v květnu roku 1738 ve francouzském Saintes. Návrh použít zařízení na kácení hlav přednesl během jednání o občanském trestním zákoníku ve francouzském národním shromáždění 8. října 1789. Jako jeden z revolucionářů předložil v roce 1789 králi Ludvíku XVI. na podpis Deklaraci práv občana a Ústavu.
O několik měsíců později se králova hlava na přání rozvášněného davu skutálela do koše pod gilotinou, kterou luza nazývala Krvavá vdova. Během Velké francouzské revoluce gilotinou takto popravili asi 1 600 osob, během celého období hrůzovlády jich bylo až 40 tisíc.
Dějiny gilotiny
Doktor Guillotin neobjevil nic nového. Podobné přístroje určené k popravě šlechtických zločinců sloužily už staletí předtím v Itálii, Německu, ve Švýcarsku, Belgii, Skotsku i Persii. Zařízení známé jako šibenice z Halifaxu použili v Yorkshire už v roce 1286. Skot James Douglas dal zkonstruovat předchůdce gilotiny v Edinburghu v roce 1556. Přístroj se stal známým jako Panna a popravovalo se na něm až do roku 1710.
Navštivte také:
Je Voynichův rukopis zašifrovaný nebo jen nedává smysl?
Švédsko použilo gilotinu jen jednou, v roce 1910 při popravě Alfreda Andera za ozbrojenou loupež. Během nacistické nadvlády však bylo v letech 1933 až 1945 v Německu a v Rakousku v provozu 20 gilotin. Hitler je považoval za ponižující formu trestu a s oblibou je používal pro politické popravy. V letech 1942 a 1943 dal údajně takto popravit až 20 tisíc lidí. Po válce gilotina naposledy posloužila ve Spolkové republice Německo 11. května 1949, kdy sťali vraha Bertholda Wehmeyera.
Vražedná konstrukce
Gilotina vážila kolem 700 kilogramů, čepel 40 až 60 kilogramů, výška kolejnicového systému byla asi čtyři metry, od ostří po spodní bod prošlo ostří kolem tří metrů. Od okamžiku spuštění ostří po dopad a popravu uběhlo asi půl sekundy.
První a poslední
První obětí gilotiny byl údajně v roce 1792 pouliční zloděj a recidivista Nicolas Jacques Pelletier. Přistihli ho při krádeži peněženky kolemjdoucímu. Lid nebyl s krvavým představením spokojený, neboť prý trvalo příliš krátce.
Posledním popraveným byl 10. září 1977 v Marseille tuniský emigrant, pasák Hamid Djandoubi. Svou přítelkyni, 21-letou Elisabeth Bousquet nutil k prostituci. Když se s ním rozešla, vyhledal ji a rozsekal na kusy.
Navštivte také:
Případ Jacka Rozparovače může být zamotanější než se předpokládalo
Krvavé jméno
Doktora Guillotina během revoluce uvěznili, protože se našel dopis od hraběte Mere, který měl být popraven a v dopise prosil lékaře, aby se postaral o jeho ženu a děti. Po revoluci byl Guillotin propuštěn a zemřel na následky velkého nehojícího se vředu na levém rameni. Po celý život trpěl tím, že se jeho příjmení stalo synonymem pro vražedný nástroj. Guillotinovi potomci žádali vládu, aby zařízení přejmenovala. Když neuspěli, dali si změnit rodinné příjmení na Guillaume.
Dokdy žili?
Hlavy v době hrůzovlády padaly stále se zvyšujícím tempem. Vědci tehdy objevili nový a překvapující fakt, později potvrzený moderní neurofyziologií: hlava bleskurychle oddělená od těla čepelí sekery nebo gilotiny ví, že je odříznuta, zatímco se kutálí do koše. Vědomí pracuje dost dlouho na to, aby si to uvědomilo. Mozek může bez kyslíku žít ještě několik minut. Kati uváděli, že když odsouzeného sťali, ještě několik vteřin sledovali oči popraveného a ústa se hýbala, jakoby chtěla něco říct.
Videogalerie:
