Kosmodrom Bajkonur byl svědkem obrovských úspěchů, ale i neštěstí. Nejhorším incidentem byla Nedelinova katastrofa.
Z Bajkonuru vylétli do vesmíru Sputnik 1, Jurij Gagarin i Valentina Tereškovová. SSSR však drží prvenství nejen v mnoha vesmírných úspěších, ale i neštěstích. Právě na Bajkonuru totiž došlo k nejvíce smrtící nehodě spojené s objevováním vesmíru.
Navštivte také:
Z jezera Nyos se vynořil tichý vrah. Zabíjel všechno živé
Během studené války byl závod ve zbrojení a vesmírný závod do jisté míry propojen. Mocnosti se snažily zkonstruovat mezikontinentální rakety schopné nést jaderné hlavice a tyto rakety byly následně použity i při dopravování těles na oběžnou dráhu země. Zřejmě nejúspěšnější byla v tomto smyslu sovětská R-7, která vynesla do vesmíru Sputnik 1 i Gagarina.
Problém se sovětskými raketami spočíval v tom, že jako oxidační činidlo využívaly tekutý kyslík, který se obtížně skladoval. Sověti také chtěli vylepšit navigační systém raket a učinit infrastrukturu, která souvisela s jejich odpalováním, méně náchylnou k odhalení špionážními letadly.
SSSR tedy začal vyvíjet nový typ rakety s označením R-16, která jako palivo využívala asymetrický dimethylhydrazin (UDMH) a oxidačním činidlem byla červená kouřivá kyselina dusičná (IFRNA). Obě látky bylo možno skladovat mnohem déle než tekutý vodík a tekutý kyslík a značně urychlovaly proces přípravy rakety na odpálení. Jejich nevýhodou je ale fakt, že jsou prudce korozivní a toxické. Sověti jim dali přezdívku „ďáblův jed“.
Raketu R-16 vyvíjel Michail Jangel a vedoucím celého projektu Mitrofan Nedelin. Oba chtěli raketu úspěšně otestovat v říjnu 1960. Mělo jít o dárek k 43. výročí říjnové revoluce a na vývoj se tlačilo všemi možnými prostředky. Urychlit tento proces však znamenalo cestu do pekla.
Navštivte také:
Sběratel kostí z West Mesa zabil 11 žen, není po něm ani stopy
Ráno 21. října se raketa R-16 objevila na odpalovací rampě a následující dva dny probíhaly kontroly. 23. října do rakety napustili palivo. Podle bezpečnostního protokolu měl být v té době veškerý nepovolaný personál od R-16 co nejdál, Nedělin a Jangel ale pravidla ignorovali. Nedělin údajně osobně dohlížel na celý proces a v blízkosti odpalovací rampy se pohybovalo dalších nejméně 150 osob, které tam neměly co dělat.
Po natankování se zjistil malý únik paliva, který ale personál vyhodnotil jako neškodný. Přípravy na start pokračovaly. Padly ale i požadavky na odčerpání paliva a stažení rakety z odpalovací rampy. Nedělin je smetl ze stolu se slovy, že během jaderné války na nic takového nebude čas. Kromě toho už nebylo cesty zpět; způsob, jak palivo odčerpat, neexistoval a bylo třeba s odpálením pokračovat.
24. října měla raketa odstartovat. Pro více vysokopostavených vládních činitelů postavili hlediště ve vzdálenosti asi 800 metrů od rampy. Nedělin byl pod obrovským tlakem Moskvy, aby raketu odpálil včas. Když personál oznámil další půlhodinový odklad, Nedělin osobně odešel dohlédnout na start. To techniky samozřejmě ještě více znervóznilo.
Navštivte také:
Fakta a mýty o Atlantidě: Mohla opravdu existovat?
V 18:45 technik přesouval jeden ze spínačů do neutrální polohy a spínačem na moment přešel i do polohy „zapnuto“. To stačilo, aby se spustila druhá fáze startu motorů. Palivo s oxidačním činidlem se smíchalo, zatímco v blízkosti rakety bylo přinejmenším 250 osob.
Došlo k obrovskému výbuchu. Ohnivá koule měla průměr 120 metrů a okamžitě obklopila celou startovací rampu. Mnoho lidí zemřelo přímo na místě, jiní se v plamenech pokoušely utéct. Ti, kteří zapadli do roztaveného asfaltu, neměli naději na přežití. Mnozí prchající uvízli v ostnatém drátu, který obklopoval rampu. Hasičům trvalo dvě hodiny, než dostali požár pod kontrolu do takové míry, aby mohli zasáhnout záchranáři. V té době už ale nebylo koho zachraňovat.
Nedělin v plamenech zahynul, byl jen 15 metrů od rakety, když vybuchla. Jangelovi zachránila život cigareta, odskočil si zapálit. Při tragédii, která dostala pojmenování Nedělinova katastrofa, zemřelo nejméně 54 lidí, vyšší odhady hovoří až o třech stovkách. Oficiálně se mluvilo o zhroucení letadla, SSSR až v roce 1989 přiznal, k čemuž na Bajkonuru 24. října 1960 došlo.
Zajímavost – o tři roky později týž den došlo k dalšímu neštěstí a smrti sedmi lidí. Od té doby se na Bajkonuru 24. října nekonají žádné starty.
