Lidé si myslí, že hororové filmy jsou děsivější než realita. Opak je však pravdou. Člověk dokáže ve skutečném životě přímo šokovat tím, jaký umí být brutální.
Internetový kanibal
Armin Meiwes žil v klidném německém městě Rotenburg a sousedé ho považovali za nekonfliktního člověka. Nikdy se mu nepodařilo navázat delší vztah a tak zkusil štěstí na internetu. Přátele si však začal hledat na stránce s názvem Kavárna kanibalů, což nevěstilo nic dobrého. Hledal mladého, dobře stavěného muže, kterého by mohl sníst. Na inzerát odpověděl 43-letý Bernd Brandes. Po příchodu do Meiwesova domu snědl Brandes 20 tabletek na spaní, zatímco mu Meiwes uřízl penis a začal ho opékat na pánvi. Když bylo jídlo připraveno, začal ho jíst. Už po prvním ochutnání pochopil, že penis se k jídlu nehodí a Meiwes dal zbytek večeře sníst psovi.
Po pár hodinách i přes ztrátu krve a působení tablet Brandes stále žil, a tak ho jeho „kamarád“ políbil a bodl nožem do krku. Tělo pak rozřezal a jednotlivé části dal do mrazáku. Po pár týdnech mu však maso začalo docházet a rozhodl se najít si novou oběť. Někdo ho však udal a Meiwes skončil ve vyšetřovací vazbě. V roce 2002 byl odsouzen za zabití na osm a půl roku vězení, v roce 2006 však nakonec soud verdikt změnil a za vraždu ho odsoudil na doživotí.
Prsty si nechávali na památku
Začátkem 90. let se trojice chudých Australanů žijících na předměstí města Snowtown rozhodla, že si bídné životy zpestří vražděním. Chtěli se zaměřit zejména na pedofily a homosexuály a ve své skrýši si vyrobili nástěnnou tabuli se jmény a fotkami lidí, které nazývali devianty. Pak se pustili do páchání zločinů. Oběti před smrtí nejprve mučili a netrvalo dlouho, dokud se z nich staly kanibalové.
Těl se zbavovali v sudech s kyselinou. Když je nakonec policisté dopadli, počet obětí se jim podařilo zjistit pouze díky sečtení prstů, které si vrahové nechávali na památku. Když byli zločinci za mřížemi, ve městě se spustilo obrovské šílenství a jeho obyvatelé profitovali z přílivu turistů, kteří se chtěli do úkrytu vrahů podívat.
Pojízdná mučírna
Stopování bylo v 80. letech v USA velmi nebezpečnou činností díky muži jménem Robert Rhoades. Tento řidič kamionů si krátil dlouhou dobu strávenou na cestách sbíráním stopařů a jejich následným vražděním. To ale není všechno. V přívěsu měl hotovou pojízdnou mučírnu, v níž oběti brutálně sexuálně zneužíval, týral a nakonec zabíjel. Policisté ho dopadli úplnou náhodou a soudce ho za tři vraždy odsoudil na doživotí za mřížemi. Spekuluje se však, že měl na svědomí mnohem více lidských životů.
Vraždící ošetřovatel
Charles Cullen na první pohled vypadal jako běžný ošetřovatel. Během 16-leté praxe však zabil minimálně 40 lidí, ačkoli se spekuluje až o 400 obětech. Pacienty většinou předávkovával léky a vedení nemocnic, ve kterých pracoval, si neumělo vysvětlit zvýšenou úmrtnost.
K jeho odhalení přispělo až postupné přesnější zavádění monitorování léků. Přiznal se k 40 vraždám a dostal 17 doživotních trestů odnětí svobody, což je o 16 více, než člověk potřebuje.
Milovník jazzu
V letech 1918 až 1919 se obyvatelé New Orleansu třásli strachem před nezastavitelným sériovým vrahem. Při páchání zločinů nebyl příliš obezřetný: do domu oběti se proklestil sekerou a pak zabíjel. Policie byla zoufalá a nedokázala přijít na motiv jednotlivých vražd, dokud místní noviny nezveřejnily dopis od samotného vraha. Stálo v něm: „Nikdy mě nechytí. Nikdy mě neviděli, protože jsem neviditelný. Nejsem člověk, ale démon z pekla. Já jsem ten, jehož přezdívají Muž se sekerou. Zítra v 00:15 opět navštívím New Orleans. Miluji jazz a pokud v domě nenajdu hrát desky s touto hudbou, jeho obyvatelé se nedožijí rána. „V tu noc se v každém domě ozýval jazz a vrah dodržel svůj slib. Více už nevraždil a nikdy se ho nepodařilo chytit. Více o vrahu naleznete i zde: Krvavá sekera a jazz: sériového vraha se nepodařilo vypátrat
Videogalerie:
