Po delší odmlce vám přinášíme druhou část článku o starověkých záhadách, které trápí vědce už tisíce let.
Navštivte také:
VIDEO: Starověké záhady, které vědce trápí už tisíce let
Hypogeum v Hal Saflieni, Malta
Maltské hypogeum (podzemní posvátný prostor) v Hal Saflieni objevili průzkumníci až v roce 1902. Jedná se o třípatrový, více než deset metrů hluboký komplex s celkovou plochou kolem 500 metrů čtverečních, který pochází pravděpodobně z doby asi 3800 až 2500 let před Kristem. Podle několika odborníků sloužil jako svatyně a pohřebiště.
Zajímavostí je, že kromě oltářů a obětních komor obsahuje množství menších výklenků, ve kterých našly zbytky kostí několika tisíc osob a také sošku „Spící kněžky“. Kosti (stejně jako většina nalezených sošek na Maltě) byly výlučně ženského pohlaví, což vedlo k názoru, že dobová společnost byla matriarchální a v hypogeu pohřbívali kněžky a věštkyně. Jedná se o jediný zachovaný příklad podzemní labyrintové stavby v celé Evropě.
Těla z bažin, severní Evropa
Věděli jste, že v rašeliništích severní Evropy našli vědci pozoruhodně dobře zachované lidské pozůstatky? I když „barevná těla“ poprvé objevila v 18. století, jsou mnohem starší. Těla, která objevila v Dánsku a dalších blízkých oblastech forenzně datovala pomocí moderní technologie. Podle ní dávno mrtví lidé mohli žít už před osmi tisíci lety.
Ze všech močálových těl severní Evropy je nejznámější Tollundský muž, kterého objevili v roce 1950 dva dánští farmáři. Archeologové zjistili, že pochází ze 3. století před Kristem.
Navštivte také:
VIDEO: Nejděsivější příběhy internetu: Běhá z nich mráz po zádech
Jeho pozůstatky se zachovaly tak dobře, že vědci se i díky obsahu jeho žaludku dozvěděli více o tom, kdy a jak žil. Dodnes nikdo neumí vysvětlit, proč leží tolik těl v bažinách severní Evropy. Těla mají různý věk, pohlaví a sociální postavení, což vědci zjistili na základě jejich oblečení a zdravotní anamnézy. Jedno však mají společné – všechny popravili a následně hodili do bažiny. Šlo o oběti božstvům? Byli to zločinci nebo jiní společenští vyvrhelové?
Seznam sumerských králů
Vraťme se až do 3. tisíciletí před Kristem k dokumentu, který je známý jako Seznam sumerských králů. Dokument v podobě kamenné desky s vyřezávanými nápisy obsahuje kompletní seznam všech sumerských králů, jejich čas vládnutí, umístění jejich mocenských sídel a místa, kam patří v jejich příslušných dynastických liniích. Sumerové věřili, že seznam pochází od bohů. Jenže seznam neobsahuje pouze jména.
Jsou na něm napsány různé události, například potopa světa i záchrana Noeho, příběhy o Gilgamešovi a spousta dalších, které známe ze Starého zákona. Často je vnímáme jako bajky, ne jako skutečné historické události, jenže seznam říká něco jiného. Jednotlivé události popisuje tak podrobně, že historici se ptají, zda se tyto tzv. bajky skutečně odehrály. Znamenalo by to, že mnohé ze starozákonních příběhů z Bible jsou skutečně pravdivé.
Navštivte také:
VIDEO: První sérioví vrazi Ameriky: Bratři Harpeovi zabíjeli na počkání
Ďáblova Bible
Codex Gigas je největší rukopisná kniha na světě, která pravděpodobně vznikla začátkem 13. století v klášteře u Chrudimi v České republice. Označují ji jako latinsko-řecký Codex Gigas (v překladu „Obrovská kniha“), nebo podle vyobrazení ďábla také Ďáblova bible. Napsal ji údajně mnich, který uzavřel dohodu s ďáblem, aby knihu dokončil. Podle legendy mnich během života porušil slavnostní řeholní sliby, proto byl odsouzen k smrti.
On však uzavřel dohodu s místním klášterem, že pokud ho nechají žít, napíše knihu, která bude obsahovat všechny lidské znalosti – jen za jediný den. A proto mnich uzavřel dohodu se Satanem, aby mu knihu pomohl napsat. Přestože legenda je pravděpodobně fikcí, Ďáblova bible je fascinující, protože podle rukopisu ji napsal opravdu jen jeden člověk. Kniha je masivní, má obal ze světlé kůže s kováním.
Původně měla 320 pergamenových listů, což je 640 stran, přičemž k jejich výrobě použili více než 160 zvířecích kůží. V průběhu staletí se osm listů neznámo kam ztratilo. Odborníci odhadli, že ve skutečnosti neznámému mnichovi zabralo její psaní nejméně deset let. Kniha měla být jakýmsi koncentrátem nejdůležitějších poznatků té doby. Obsahuje překlad Starého i Nového zákona, historické spisy Josepha Flavia, kopie encyklopedie sevillského biskupa Isidora, lékařské práce Hippokrata a dalších lékařů.
Obsahuje mimo jiné návod na exorcismus, Kosmovu kroniku a obrázek nebeského města. Na straně 290 je podobizna ďábla, z čehož vzniklo označení Ďáblova bible. Celá kniha váží téměř 75 kilogramů! Odborníci dodnes netuší, kdo ji napsal.
