VIDEO: Znepokojivé záhady, které lidstvo asi nikdy nevyřeší

V tomto článku vám přiblížíme deset záhad, které téměř jistě nikdy nevyřešíme. Jednoduše nemají jasné vysvětlení. A pravděpodobně ani nikdy mít nebudou.

Navštivte také:
VIDEO: Děsivé věci, které lidé našli ve sklepě

Záhada dopisů z Circleville (1977)

Vše začalo v létě 1977, kdy jistá žena ve městě Circleville ve státě Ohio obdržela anonymní dopis. Neznámá osoba jí oznamovala, že pozoruje její dům a ví, že má děti. Pisatel dopisu věděl i to, že měla poměr s místním školním správcem. O několik týdnů později dostal dopis i její manžel – pisatel ho informoval o aféře a vybízel, aby zabil nevěrníky. Po dvou týdnech opět přišel dopis. Tehdy rozzuřený manžel vzal zbraň a skočil do auta, přičemž svědkům řekl, že pisatele dopisů zabije, což naznačuje, že znal jeho identitu. Během zuřivé jízdy při autonehodě však zahynul. Dopisy přicházely i následující roky, a nejen původní adresátce. Desítky obyvatel Circleville dostávaly anonymní dopisy během následujících dvou desetiletí. Dopisy obsahovaly důvěrné osobní informace, přičemž lidé netušili, jak se je neznámý pisatel mohl dozvědět. Byly v nich obvinění i konkrétní násilné hrozby, proto se do situace zapojila i policie. Nikdy však nedokázali vypátrat, kdo dopisy píše. Pisatel dopisů a jeho motivy rozvrátit Circleville dodnes zůstaly záhadou.

Případ olověných masek (1966)

20. srpna 1966 našel chlapec, který pouštěl draka na odlehlém a těžko přístupném kopci nedaleko brazilského Rio de Janeira, těla dvou mužů. Kvůli terénu se koroner a záchranáři dostali na místo až následující den. Když dorazili, překvapila je zvláštní scéna: dva muži leželi vedle sebe, částečně pokrytí trávou. Měly na sobě formální obleky, nepromokavé kabáty a olověné masky na očích, což policii zaskočilo. Vedle mrtvol byla prázdná láhev s vodou a balíček s mokrými ručníky. Nejzáhadnější však byl zápisník, který obsahoval časové instrukce v portugalštině. Překlad do angličtiny zněl: „16:30 být na určeném místě. 18:30 užít tobolky, proti účinku se chránit maskou, čekat na signál.“ A to samozřejmě vyšetřovatele ještě více zmátlo. Muže nakonec identifikovali: byli to brazilští elektroničtí technici Manoel Pereira da Cruz a Miguel José Viana. Jejich rodiny je naposledy viděli tři dny předtím, než se našla jejich těla. Všichni doufali, že zpráva koronera vnese do záhady více světla, ale nestalo se. Kancelář koronera v Riu de Janeiru byla v té době přetížena, takže těla čekala na pitvu několik dní. Když konečně přišla na řadu, orgány byly v příliš špatném stavu, aby koroner dokázal zjistit, zda muži před smrtí užili nějakou záhadnou látku. Od té doby zůstává jejich smrt záhadou.

Navštivte také:
Odporná úmrtí, ze kterých se vám zvedne žaludek (2. část)

Zelené děti z Woolpitu (12. století)

V polovině 12. století se v malé vesničce Woolpit v anglickém Suffolku objevily dvě malé děti se zelenou pokožkou. Vzhledem k jejich podobě lidé usoudili, že jde o bratra se sestrou. Mluvili neznámým jazykem, kterému obyvatelé nerozuměli, ale nejvíce je znepokojovala jejich zelená pokožka a to, že jedli jen syrové fazole. Ještě záhadnější bylo, že do vesnice přijeli naprosto nepozorovaně. Vesničané se sourozence snažili začlenit do normálního života. Bohužel, chlapec brzy zemřel. Dívka se však uzdravila a postupně její pokožka dokonce ztratila zelený odstín. Později ji pokřtili a naučila se anglicky. Podle legendy řekla vesničanům, že přišli ze země, kde slunce nikdy nesvítilo, zemi zahaloval soumrak a všechno bylo zelené. Tvrdila, že místo se nazývá Země svatého Martina. V souvislosti s tímto příběhem existuje mnoho nejasností. Odehrál se téměř před tisíci lety, takže neexistuje způsob, jak získat spolehlivější informace. Ani historici si nejsou úplně jisti, kdy k tomu došlo! Odborníci vědí, že bezpochyby ve 12. století a předpokládají, že během vlády krále Štěpána, která trvala od roku 1135 do roku 1154. A proto se nikdy nedozvíme skutečnou pravdu o zelených dětech z Woolpitu.

Tajemství lodě Mary Celeste (1872)

4. prosince 1872 cestující na brigantinu Dei Gratia natrefili na Mary Celeste v Atlantském oceánu, nedaleko pobřeží Azorských ostrovů, několik stovek kilometrů západně od Portugalska. Kanadská loď, kterou vlastnila americká obchodní firma obsahovala cenný náklad a měla směřovat do Evropy. Asi měsíc předtím, 7. listopadu, loď opustila New York City s plánem doplout do Janova v Itálii. Vezla zásoby alkoholu, které měly vyložit, ale zásoby byly stále na lodi. Strašidelnější však bylo, že na palubě nenašly žádné známky o lidské přítomnosti. Zásoby alkoholu byly plné, zásoby pro posádku také, což naznačuje, že nikdo neumřel hlady ani nic podobného. Stejně neporušené zůstaly osobní věci posádky. Ani lodní deník neposkytl stopy, přičemž poslední záznam byl před deseti dny. Ještě bizarnější bylo, že loď byla v pořádku a stále plula, měla jen částečně spuštěné plachty, ale chyběl záchranný člun. Co se stalo, když nic nezmizelo a loď nevykazovala známky poškození? O členech posádky, kteří se nalodili v New Yorku, už nikdy nikdo neslyšel a nikdo neví, co se s nimi stalo. Byla to vzpoura? Pirátství? Pojistný podvod majitelů lodí, kteří se snažili zachránit zboží a zabili posádku?

Navštivte také:
Odporná úmrtí, ze kterých se vám zvedne žaludek (1. část)

Záhada majáku na Flannanových ostrovech (1900)

15. prosince 1900 parník na cestě z Philadelphie v Pensylvánii do Leith ve Skotsku, prohlásil, že nesvítí maják na vzdálených skotských ostrovech Flanan. Úřady vyslaly záchrannou loď na vzdálený skotský ostrov Eilean Mór, ale kvůli nepříznivému počasí dorazily k majáku až téměř o deset dní později, 26. prosince. Posádka pod vedením Josepha Moora očekávala, že najdou tři muže, kteří zde pracovali – Jamese Ducata, Thomase Marshalla a Donalda McArthura. Nikdo však v majáku ani na ostrově nebyl. Na stožáru chyběla vlajka, u břehu na plošině zůstaly prázdné nádoby na doplnění zásob, ale po posádce majáku ani stopy. Když záchranáři vešli do areálu, vstupní bránu našli zavřenou, postele neupravené a hodiny v místnosti stály. Našli i připravené a vyčištěné lampy, na kuchyňském stole stály talíře s jídlem. Moore zůstal i s třemi dobrovolníky na ostrově obsluhovat maják a dále hledali pohřešované. Nenašli však ani jejich těla, proto nevíme, co se s nimi stalo. Navzdory různým teoriím, záhada majáku přetrvává.

Druhou část článku vám přineseme již brzy.