Voják z 2. světové války

Bylo mi asi 12 let, když jsme s rodiči jeli k tetě do Telče na oslavu jejich narozenin. Jelikož se oslavy vždycky prodlouží, museli jsme přenocovat. Já měla spát společně s mou sestřenicí u tetiny snachy Ivety. Už když jsme se tam dívaly na televizi, zdálo se mi, že za okny někdo je a pozoruje nás, ale uklidňovala jsem se tím, že je to jen má fantazie. Potom jsme šly spát a usnuly jsme jako miminka. Probudila jsem se, až když začalo svítat. Hned jsem ale začala mít špatný pocit, jako by tam někdo byl, ale viděla jsem jen bílý stín, který se jen „přemístil“ kde dveřím. Sebrala jsem všechnu svou odvahu a posadila se na posteli. Mezi dveřmi stál asi sedmnáctiletý voják a já už skrze něj viděla futra. Usmíval se na mě a jako by svým pohledem chtěl říci: „Podívej se, jak jsem dopadl.“ Schovala jsem se pod peřinu a jen řekla: „Jdi pryč!“ Hned ráno jsem o tom pověděla mamce a tetě. Čekala jsem že mi řeknou že si vymýšlím. Teta ale začala vyprávět, že za 2. světové války na tom místě, kde nyní stojí dům bylo bojiště. Občas tam prý i sama teta slýchává během večera střílení, řev, tanky a dokonce zvuky nějaké oslavy. Jsou tam prý pohřbeni vojáci i jejich oběti. Je to sice už sedm let, ale nikdy víc jsem tam nespala.