Dvanáctistěn, jak už napovídá jeho název, je trojrozměrný objekt s tuctem stěn. Lidstvo ho poznalo a popsalo již před tisíci let, ale pár tajemství si zachoval. Například to, proč se dvanáctistěny našly napříč celou Římskou říší a na co vlastně sloužily.
Do teoretické geometrie Římané prakticky ničím nepřispěli. Díky Řekům se v ní však skvěle orientovali a Peloponézu koneckonců vděčili i za to, že dokázali stavět své ohromné budovy. Římské dvanáctistěny však vůbec nebyly velké, právě naopak. Měly v průměru jen čtyři až 11 centimetrů, stěny z rovnostranných šestiúhelníků a byly duté. Dodnes se jich našlo asi 100 ve Walesu, Francii, Německu, Itálii i dalších zemích. Podařilo se sice zjistit, že je vyrobili někdy v 2. či 3. století, ale jejich účel zůstává opředen rouchem tajemství.
Římané byli známí tím, že horlivě popisovali každý detail svého života. Od jisté doby víme téměř všechno o tom, co doprovázelo existenci Římské říše, od náboženství až po funkci jednotlivých součástí jídelního setu. V žádném dokumentu se však nepíše o těchto dvanáctistěných tvarech, ačkoli se našly na místech, kde sídlili Římané. Neobjevily se dokonce ani na nástěnných malbách či mozaikách. Berličku v poznávání těchto tajemných objektů může poskytnout vosk ze svíčky, který se našel v útrobách jednoho z dvanáctistěnů. Některé historiky vedl nález k tvrzení, že objekty sloužily jako svícny pro písaře. Pouze tento jeden důkaz však na potvrzení takových hypotéz nestačí.
Počet stěn může naopak napovídat, že objekty využívali astrologové při tvorbě předpovědí. 12 je totiž i znamení ve zvěrokruhu. Jiná hypotéza říká, že dvanáctistěny se využívaly na výpočet optimálních časů výsadby a sklizně na základě toho, jak na ně dopadaly sluneční paprsky. Nebo že by naopak šlo o jakési vodováhy? Netušíme.
Mnohé dvanáctistěny se našly vedle kup mincí. To vedlo výzkumníky k závěru, že Římané si je velmi cenili. Ale z jakého důvodu?
Méně vznešené hypotézy tvrdí, že šlo vlastně jen o kostky, které sloužily na hazard, případně o hračky pro děti. Dvanáctistěny se daly snadno přenášet a legionáři je s sebou klidně mohli nosit na výpravy, aby si čím měli krátit dlouhé chvíle.
Zatímco většina historiků věří, že výrobci těchto objektů byli Římané, najdou se i tací, kteří říkají, že jejich autory byly zcela jiná etnika, která si Římská říše později podrobila. Dvanáctistěny prý mohli klidně sloužit „barbarům“ a Římané je pouze převzali.
Vyskytly se také tvrzení, že dvanáctistěny byly součástkami v nějakých větších zařízeních nebo že šlo o pomůcku při tkaní látek. To by vysvětlovalo, proč se tyto objekty nevyskytly v žádných spisech. Římané je považovali za příliš všední. A zatímco pro ně možná byly obyčejné, pro nás jsou nejen zvláštní, ale zejména záhadné.
