Záhadný muž v autě

Jako každý mladý kluk jsem toužil po vlastním autě. Když jsem dovršil osmnácti let, slíbil mi otec, že ​​mi ho koupí. Vysněná značka Mercedes. Nechtěl jsem totiž žádné jiné. Po složení řidičských zkoušek hned druhý den jsem se s otcem vydal do bazaru. I když cena za něj byla trochu přehnaná, podařilo se mi otce přemluvit a auto mi koupil. Byl jsem velmi šťastný, radostí jsem skoro nikoho a nic nevnímal.
Na druhý den mě otec poslal pro něco k babičce. Byl hezký jarní večer, přes vesnice se mi jezdilo velmi dobře. Když jsem jich pár projel, uviděl jsem značku, která upozorňovala na serpentiny. Protože už byla tma, zpomalil jsem. Najednou však z ničeho nic začalo zpomalovat samo od sebe i auto. Nejdřív jsem si myslel, že došel benzín. Když začali „tančit“ stěrače na okně, díval jsem s údivem, co se to děje. Šlápl jsem na plyn – nic. Auto stále zpomalovalo. Zabrzdil jsem a vyšel jsem ven se podívat motor. Otevřel jsem i kufr – vše v pořádku. Rozzlobený jsem ho opět zavřel. A tehdy jsem na svém sedadle uviděl muže s dítětem v náručí! Ve zlomku sekundy mi napadlo, že si tam přisedl nějaký náhodný chodec. Když jsem se na muže podíval lépe, ztuhl jsem. Ten člověk neměl hlavu. Seděl nehybně, dítě v jeho náručí se však hýbalo. Zcela strnulý strachy jsem chtěl utíkat pryč, ale vůbec jsem se nemohl pohnout. Chtěl jsem křičet, ale z úst jsem nemohl, dostat ani jedinou hlásku. To vše trvalo asi dvacet sekund, vzápětí muž i s dítětem zmizel a já jsem cítil, že ze mě spadla obrovská tíha. Odvážil jsem se opět si sednout do auta. Celý zpocený jsem si zapálil cigaretu. Zkusil jsem nastartovat – podařilo se mi to napoprvé. Ani nevím, jak jsem se dostal domů a všechno jsem pak vyprávěl otci. On se jen smál.
Když jsem ho však déle přesvědčoval, že si nevymýšlím, navrhl, abych mu ukázal místo, kde se mi to stalo. Hned jsme se tam i vydali. Už z dálky jsme oba uviděli značku Pozor, serpentiny! Vzápětí auto zastavilo. Vystoupili jsme ven, ale žádnou poruchu jsme nenašli. Nezjevila se však ani postava muže s dítětem. Společnými silami jsme auto dotlačili do vedlejší vesnice a tam zkusili nastartovat. Zareagovalo ihned. Jelikož už bylo nad ránem, vydali jsme se s otcem do bazaru, kde mi auto koupil.
Tam nám majitel na otcovo naléhání řekl, že Mercedes patřil jistému muži, který s ním havaroval v úseku serpentin a tragicky zahynul. V autě se vezlo i dítě. To po nehodě ještě několik dní žilo, ale pak na následky zranění také zemřelo.