Bodomské vraždy: Nevyřešená záhada kriminalistiky
V sobotu 4. června 1960 si čtyři teenageři rozložili tábor u jezera Bodom. Tři se nikdy nevrátili domů a jejich vražda je záhadou finské kriminalistiky.
Navštivte také:
VIDEO: Oběti hledal i v reality show: Rodney Alcala mohl zabít až 130 lidí
Irmeli Björklundová a Tuulikki Mäkiová měli v té době 15 let. Randili se dvěma mladými muži, 18-letým Seppem Boismanem a Nilsem Gustafssonem. Psal se rok 1960 a na věkový rozdíl se tehdy vůbec nedbalo. Oba páry se utábořily na známém místě blízko jezera, ale nemohly tušit, že si je vyhlédl neznámý vrah.
5. června ráno našel muž jménem Risto Siren v táboře tři těla. Zavolal policii, ta ale na místo činu dorazila až kolem poledne. Po zběžné obhlídce se zjistilo, že Tuulikki, Irmeli a Seppa někdo ubodal mezi šestou a osmou hodinou ráno. Jediný přeživší byl zbitý Nils. Měl několik zlomenin obličejových kostí a otoků, že ho bylo těžko poznat. Obětem někdo ukradl peněženky, klíče i oblečení.
Navštivte také:
Erdingtonské vraždy: Šokující podoba zločinů, které dělí 157 let
Jak se však ukázalo, vrah do stanu vůbec nevkročil. Mladé lidi zabil zvenčí, když ještě spali. Vražedná zbraň se nikdy nenašla. Policisté udělali při návštěvě místa činu mnoho chyb. Největší bylo, že ho nezajistily, a tak se v táboře motalo množství civilistů, kteří likvidovali potenciální stopy.
Pitva obětí ukázala, že nejvíce bodných ran si odnesla Irmeli, kterou vrah bodal i po smrti. Zbývající dvě těla vykazovaly známky menší brutality.
Navštivte také:
Smrt úspěšného mladíka: Proč se rozhodl umřít v poušti?
Vyšetřovatelé vytipovali několik podezřelých, jedním z nich byl i zbitý Nils. Z incidentu si podle vlastních slov hodně nepamatoval, protože vrah na něj zaútočil jako na prvního. Policistům řekl, že po útoku spadl a byl dezorientovaný. Vrah si podle něj myslel, že Nils je mrtvý, a to mu mělo zachránit život.
Zvláštní je i fakt, že k vraždám se přiznalo několik lidí. Policisté přitom každému z nich dokázali, že se v době vraždy nacházeli na jiném místě.
Hlavním podezřelým byl jistý Hans Assmann, kterého se později podařilo identifikovat jako agenta KGB. 6. června 1960 přišel do nemocnice v Helsinkách. Byl dezorientovaný a na oblečení měl červené skvrny. Předstíral bezvědomí, aby ho ořednostně ošetřili. Když ho lékaři prohlédli, začal být agresivní a nakonec ho donutili opustit nemocnici. Zajímavé je, že v té době měl dlouhé blond vlasy a dva nezletilí svědci tvrdili, že po vraždě viděli v okolí tábora pohybovat se blond osobu. Když se tato informace dostala na veřejnost, oholil si hlavu. Dokonce i žil v okolí jezera Bodom a vyšetřovatelé věřili, že je do vražd zapleten. Nic ale nedokázali.
Po vraždě podrobili Nilse Gustafssona hypnóze. Během ní diktoval kresliči detaily vrahova obličeje, na které si matně vzpomínal. Vznikla skica, kterou můžete vidět výše. Tvář na ní je dost podobná Assmannové.
Ještě zvláštnější je fotografie, která vznikla během pohřbu jedné z obětí. Je na ní Hans Assmann? To se zřejmě nikdy nedozvíme a vraždy od jezera Bodom zůstanou navždy záhadou.
