Jak se do staré obálky dostaly artefakty z budoucnosti?

Norsko řeší jednu velkou záhadu starou víc než sto let, ale kriminalisté ani historikové zatím k žádnému závěru nedospěli. Starosta norského města Otta Johan Nygaard uschoval v roce 1912 do obálky dobové dokumenty, zalepil ji a opatřil pečetěmi s tím, že se má otevřít přesně za sto let – v roce 2012. Bezprostředně poté byl balíček převezen na poštu v norském hlavním městě, kde byl uložen po dobu 80 let. Posledních dvacet let byl pak vystaven ve vitríně muzea ve městě Gudbrandsdalen.

I přes dvě světové války a zvědavost, kterou balíček vzbuzoval, zůstal skutečně celých sto let zapečetěn. Byl totiž dost lehký, takže bylo zjevné, že v něm nejsou uložené žádné cennosti z drahých kovů. Posledních dvacet let byl také pod neustálým dohledem kamer. Když pak došlo k jeho rozpečetění, čekal všechny šok. Šperky v něm skutečně nebyly, pouze úřední dopisy, účetní záznamy, noviny, nějaké obrázky a také norská vlajka. Pozdvižení způsobily právě noviny, protože některé z nich byly vytištěné až v roce 1914, tedy dva roky poté, co byla obálka zapečetěna.

Veřejnost byla zklamána a všichni byli přesvědčeni, že Nygaard prostě po dvou letech obálku otevřel a přidal do ní aktuální denní tisk. Jenže historikům se to nezdálo a povolali na pomoc kriminalisty. Ti potvrdili, že všechny pečetě i lepidlo byly původní a že je nikdo celou dobu neotevřel. Zjistili také, že Nygaard k dokumentům neměl přístup od chvíle, co je uložil na poštu v hlavním městě. O přesném datu jejich uložení informovaly navíc nejen norské, ale i švédské noviny, které vyšly v roce 1912. Padla i verze, že by se do obálky tajně dostal někdo jiný.

Jak se v ní tedy objevily noviny z roku 1914? To nikdo netuší. Nygaardův odkaz se nakonec vrátil zpátky do muzea a dnes si v něm může každý návštěvník prohlédnout nejen obálku, ale i její podivuhodný odkaz.