Jeff the Killer

Jeff byl původně mladý chlapec s občasnými psychopatickými sklony, který se nastěhoval společně se svými rodiči a bratrem Liu do nového města. Bezprostředně po jejich nastěhování se objevili tři kluci, kteří začali Jeffa a Liua šikanovat. Ti je však brutálně zmlátili. Bohužel se na to přišlo. Liu vzal všechnu vinu na sebe a byl zatčen. Kvůli tomu Jeff začal propadat depresím. Jeff se rozhodl že Liua pomstí a tři tyrany brutálně zavraždil. Než však jeden z nich zemřel, stihl Jeffa polít bělidlem a zapálit. V tomto okamžiku byla Jeffova psychika poškozena natrvalo.

Jeff se probudil až v nemocnici se svými rodiči a již propuštěným bratrem Liu. Když mu doktoři sundali obvazy, ukázalo se, že Jeffova tvář je znetvořena – byla mrtvolně bílá s vyvalenýma očima a krvavě rudými rty. Jeff se začal smát a říkal že se mu nová “strašidelná” tvář líbí. Doktoři v domění že je to pouze vedlejší účinek léků propustili Jeffa domů.

Ještě té noci přišla matka za Jeffem a viděla co provedl. Rozřízl si pusu od ucha k uchu, aby vytvořil stálý úsměv a propálil si oční víčka aby vždycky viděl svou “krásnou” tvář. Matka se lekla, běžela za manželem a křičela, že jejich syn je nebezpečný a potřebuje usmrtit. Jeff však oba rodiče ubodal k smrti. Poté přišel za Liuem. Když Liu otevřel oči, Jeff řekl jen “Jen jdi spát” a taktéž ho zapíchl nožem.

Úryvek článku z novin:

ZLOVĚSTNÝ NEZNÁMÝ VRAH JE STÁLE NA SVOBODĚ
Po týdnech nevysvětlitelných vražd je zlověstný vrah stále na vzestupu. Bylo nalezeno jen velmi málo důkazů, ovšem policie získala svědectví malého chlapce, jež tvrdí, že krvavé útoky přežil a statečně vypráví svůj příběh.

Měl jsem zlý sen a probudil jsem se uprostřed noci,” říká chlapec, “všiml jsem si, že z nějakého neznámého důvodu bylo mé okno otevřeno, i když si pamatuji, že jsem ho před spaním zavíral. Vstal jsem a šel ho znovu zavřít. Poté jsem si lehl zpět do postele a pokoušel se usnout. Měl jsem ale nepříjemný pocit, že mě někdo pozoruje. Podíval jsem se vzhůru a leknutím vyskočil z postele. Tam v malém paprsku světla, jež pronikal mezi záclonami jsem uviděl dvě oči, vůbec se nepodobaly lidským…byly malé, zlověstné a černě ohraničené a…prostě mě to vyděsilo. A když jsem viděl jeho ústa, byla rozříznutá od ucha k uchu a na nich byl nasazený hrůzostrašný úsměv, hrůzou mi stály vlasy. Ta postava tam prostě jen stála a dívala se na mě. Zdálo se mi, že to trvá už celou věčnost, ale poté na mě promluvil. Jednoduchá věta, ale řekl to takovým tónem z něhož jsem usoudil, že to je šílenec.

Řekl: “Jdi spát.” Začal jsem křičet, ale byla to chyba, protože právě můj výkřik ho na mě poslal. Vytáhl nůž a namířil s ním na mé srdce. Skočil na mou postel a chtěl mě bodnout. Já kopal, mlátil kolem sebe, snažil se ho srazit pryč. V tom do mého pokoje vlítl táta. Ta zlověstná postava po něm vrhla svůj nůž a ten se mu zabořil do ramene. Nejspíš by ho i zabil, kdyby náš soused nezavolal policii.

Policie přijela na parkoviště a okamžitě běžela ke dveřím. Muž se otočil a rozběhl se chodbou. Zaslechl jsem ránu, jako když se rozbíjí sklo. Když jsem vyšel ze svého pokoje, uviděl jsem, že vrah proskočil oknem na konci chodby. Podíval jsem se z něj a viděl jsem, jak mizí v dáli. Ale něco vám řeknu, nikdy nezapomenu na ten obličej. Na ty chladné, uhrančivé oči a na ten psychotický úsměv. Tyto vzpomínky nikdy neopustí mou hlavu.