Mohou být upíři mezi námi? 1. část

Říká se jim upíři, u nás je předkové nazývali můrami. Věřilo se, že upír je nemrtvá osoba , která po zdánlivé smrti může vystupovat z hrobu a sát lidem krev. Během středověku k tomu prý hojně dochází i na území Čech.

Hlouček odvážných zvědavců a zastupitelé místních se zračí strach smíšený s podivným mrazivým vzrušením. Není divu, přinášející se v hloučku šuškají, že v obci zase řádil upír. Nebožtík pochovaný před několika týdny údajně v noci vstává z hrobu a škodí ostatním! Po chvíli na půdu hřbitova vstupuje také povolaný kat. Zastaví se před hrobem podezřelého a odhodlaně zaboří rýč do ještě čerstvé hlíny. Je třeba provést nezbytné úkony a nočním výletům mrtvého učinit přítrž. Netrvá dlouho a rýč s tupým zaduněním narazí na víko rakve. Když se schránka s mrtvým tělem otevírá, všichni přihlížející včetně zkušeného kata opatrně ustupují o krok zpět. Uvnitř leží zcela neporušené tělo, bez jediné známky rozkladu. Jako by dotyčný pouze spal. Verdikt zní jasně: je to upír! Kat hbitě přiskočí, jedinou ranou utne nebožtíkovi hlavu, umístí ji mezi kolena a ústa mu ještě zacpe hlínou. To by jej mělo v hrobě udržet. Co vedlo naše středověké předky k takovým opatřením? Byli snad upíři skuteční? A kde řádili nejvíc?

Žďár nad Sázavou: odpočívá tu poslední český upír?

Na přelomu 18. a 19. století je nejhorší období upírského řádění už téměř zapomenuto. Upíři existují už jen v legendách a městských kronikách. Jinak je tomu však ve Žďáru nad Sázavou v kraji Vysočina. Zlý správce místního velkostatku Jan Alois Ulrich trápí své okolí už za života. Je znám velkou krutostí a nelítostným zacházením s poddanými. Když 22. února roku 1817 ve věku 60 let umírá na nervovou horečku, všem se uleví. Jenže ne na dlouho Již brzy po jeho smrti se začnou objevovat první svědci, kteří přísahají že se s Ulrichem setkali. Škodu působí zejména na místním zámku, kde chodí, práská dveřmi a rozhazuje spisy. Takzvaný dolní hřbitov, kde je jeho tělo uloženo se postupem času stává místem, kterému tamní obyvatelé po soumraku zdaleka vyhýbají. Ulrich se však zjevuje bez ohledu na denní dobu a straší i za bílého dne. Je to jen jeho duch, nebo je Ulrich skutečný upír?

Pro ránu nejde daleko

Ulrichovo posmrtné řádění se soustřeďuje také kolem mostu u Starého dvora. Tudy prý do statku každý den přicházejí úředníci, aby zkontrolovali nadojené mléko. Jenže na kraji mostu postává Ulrich a úředníky fackuje. Jejich trápení dojde tak daleko, že místní vedle mostu raději vystaví provizorní lávku a přecházejí po ní. Jednoho písaře prý Ulrich uhodí tak silně, že nešťastník zemře. Únosná míra je již dávno překročena a do dění musí nakonec zasáhnout oficiální místa. Je povolán kat, který se již s případy nemrtvého setkal. Za doprovodu pacholků a hrobaře přichází k Ulrichovu hrobu. Nejprve provede pokus s virgulí, která potvrdí podezření že jde o další případ nemrtvého. Pak nařizuje otevřít rakev. Úřední zápis, který lze ještě dnes nalézt v jihlavských kronikách, popisuje že po otevření rakve se správcovo tělo nacházelo ve zcela neporušeném stavu. Jako by muž pouze spal. Nyní už je definitivně zřejmé, že Ulrich se po smrti skutečně stal upírem. Nebo snad cosi zabránilo rozkladu jeho těla?

Může se vrátit

„Kat Ulricha oslovil, avšak bezvýsledně. Teprve když ho zavolal jménem, otevřel Ulrich oči a zvolna se posadil“ popisuje průběh zásahu současný český autor Aleš Hruška. „Potom kat postupně vhodil do hrobu tři karty, které jakási neviditelná síla vymetla ven.“ Kat se poté pokouší zeptat Ulricha, proč ubližuje lidem. Jedinou odpovědí nemrtvého muže je však výsměch. Kat začne předčítat z jakési staré knihy a když se blíží ke konci, umrlec se náhle zvedne z hrobu a postaví na nohy. „Jeden z pacholků ho pohotově srazil zpět a kat skočil předem připraveným rýčem do hrobu a usekl správci hlavu. Z těla okamžitě vyšla čerstvá krev,“ líčí Hruška. Než je rakev znovu zapečetěna, nasype kat do těla, krku a úst správce talíř máku. Kolik zrníček máku má v hlavě, tolik let prý nebude strašit. Od té doby je ve Žďáru klid. Nyní však mák už určitě zmizel. Znamená to, že zlý správce může znovu vstát z hrobu?

Je na vině samotný hřbitov?

Hřbitov, na němž odpočívá poslední český upír, je možné navštívit dodnes. A za návštěvu rozhodně stojí. Je totiž zajímavý také svou architektonickou koncepcí. Místo posledního odpočinku žďáreckých obyvatel bylo zbudováno podle návrhu česko-italského architekta známého jako Giovanni Santini (1677 – 1723), vlastním jménem Jan Blažej Santini – Eichel. Ten velmi dobře ovládá numerologii a geometrii. Spolu s místním opatem Václavem Vejmluvou (1670 – 1738), který se rovněž na návrhu podílel, se navíc zabývá kabalou (židovské duchovní učení). Její prvky v Santiniho návrzích často prolínají a hřbitov ve Žďáru není výjimkou. Hruška proto přichází s teorií, že za případem upíra Ulricha může stát právě hřbitov, na němž je pochován. Možná v sobě zvláštní architektura soustřeďuje síly, které zapříčinily Ulrichovo zmrtvýchvstání.

Zdroj: Enigma 8/2014