Člověk už od nepaměti touží po magické schopnosti být neviditelným před očima jiných. V minulosti se o to snažili různí alchymisté, mágové a čarodějové, ale zda se jim to skutečně někdy podařilo, nedokáže s určitostí říci nikdo. Dávné legendy a příběhy však hovoří o tom, že některým mystikům se to prý podařilo, ať už díky bájné látce nebo jakýmisi kouzly a zaklínadly.
V posledních desetiletích se však dosažení neviditelnosti věnují i seriózní vědci, kteří na výzkum tohoto fenoménu dostávají od špionážních agentur a armád obrovské sumy peněz. Podaří se to někdy někomu uskutečnit, nebo toho už v minulosti dosáhli někteří alchymisté?
Bájná neviditelnost
Nejznámějším legendárním příběhem je ten ze 17. století, který údajně zažil francouzský lékař a cestovatel Paul Lucas (1664 – 1737) na území dnešního Turecka. Právě zde se měl setkat s vůdcem tajemné muslimské sekty, který měl Lucasovi říct o kameni mudrců – legendární látce, která dokáže proměnit jakýkoliv kov na zlato. Kámen mudrců však podle tohoto vůdce muslimské sekty měl i schopnost ukrýt vlastníka této legendární látky před kýmkoliv, kdo by ho hledal.
Vynálezcem neviditelnosti měl být podle tohoto muslimského mystika, francouzský alchymista Nicolas Flamel. Tomuto příběhu však Paul Lucas nechtěl uvěřit, protože podle něj to byla jen legenda. Podle jeho osobních zápisků, muslimskému mystikovi řekl, že kdyby Flamel skutečně vlastnil kámen mudrců, tak by nemohl zemřít. Tak aspoň hovořila legenda. Na to mu však vůdce muslimské sekty odpověděl, že se s Flamelem jen nedávno setkal. Nicolas Flamel však oficiálně zemřel v roce 1418.
Toto mu však Paul Lucas nestihl říct, protože před jeho očima muslimský mystik skutečně zmizel. Zda je tento příběh pravdivý, je však sporné. Mnozí hovoří o tom, že francouzský cestovatel si ji vymyslel, aby své cestovatelské zážitky okořenil mystickými příběhy.
Kouzlo neviditelnosti
Umění neviditelnosti však podle další legendy neznal jen Nicolas Flamel, ale také tajná společnost Růžového kříže, tedy Rosenkruciáni. Členové tohoto bratrstva byli orientovaní Teosoficko-alchymisticky a jejich symbolem byl kříž s růžemi. Známým dílem s esoterickou symbolikou je Alchymická svatba Christiana Rosencreutza, jehož autorem měl být teolog Johann Valentin Andrae (1586 – 1654).
Ten je také autorem rozenkruciánské legendy, v níž se zmiňuje i to, že kámen mudrců měl získat od arabských učenců z Damašku. Tajemství neviditelnosti tak mělo podle několika indicií znát i toto tajné alchymistické bratrstvo.
Někteří mágové však hovoří o tom, že k dosažení neviditelnosti není zapotřebí legendární kámen mudrců, protože na to stačí běžně dostupné bylinky a přísady, které spolu s magickou formulkou dokáží udělat člověka neviditelným. Podle jednoho ze současných „čarodějů“, který sám sebe označuje jménem Mara Ravensong Bluewater, je na to jednoduchý recept, ale je nutné přísně dodržet daný postup.
Třeba nejprve vyrobit magickou směs, na kterou potřebujete sušený list kapradiny, makové semínko, prášek z jilmu, sušenou majoránku, tři natě čerstvého kopru a myrhu. Vše se v jedné nádobě rozdrtí a smíchá. Do této směsi se potom přidá devět kapek výtažku z mandlí a pramenitá čistá voda, aby celá směs jemně zvlhla. Pak se vše upraží v keramické misce dohněda.
Pokud se vám podaří připravit dokonalou směs, stačí, když poprášíte nějakou věc, nebo sami sebe a nahlas řeknete magickou formulku: „Věci viditelné a neviditelné, nechte mě projít mezi vámi.“ Podle Bluewatera byste se měli stát neviditelným. Může se takovou namíchanou směsí skutečně dosáhnout neviditelnosti? Jak dlouho však taková neviditelnost vydrží není známo, protože nikomu se ji zatím nepodařilo tímto postupem dosáhnout.
Jak to tedy je s neviditelností? Mohli ji někdy dosáhnout tajné bratrstva, sekty, mystici a někteří alchymisté, nebo to bylo jen jejich zbožným přáním?
1 komentář