Řecké Delfy nejsou místem, které by si skrývalo jen jedno tajemství. Téměř celá jejich existence je opředena tajemstvím. Sem starověcí Řekové chodili po rady od ženy, kterou považovali za posvátnou. Žádali odpovědi na své otázky, které se týkaly budoucnosti, a věřili, že žena jim odpoví díky znalostem, které měla od boha Apollóna.
Archeologové tvrdí, že Delfy, které leží nedaleko majestátního vrchu Parnassus, byly osídleny již v 13 století před Kristem. Původní osadníci však po sobě nezanechali mnoho stop a nevíme, jak žili, jaké byly jejich zvyky či dokonce ani to, odkud do Delf přišli. Po nich však území osídlili Řekové a spolu s tím, jak se jejich mytologické představy krystalizovaly, rostla i moc Delf. Ty se měly stát sídlem tajemné věštkyně Pýthie.
Nešlo o jméno, ale o titul, který získávala hlavní kněžka v Apolónova chrámu v Delfách. A chrám žil díky tomu, že Pýthie vyslovovala věštby, ať už si po ně přišel kdokoliv. Navštěvovali ji obchodníci, kteří chtěli poradit ohledně nákupu otroků, ale i vojevůdci, když chtěli porazit své nepřátele. Věštkyně seděla na trojnohé židli hned nad prasklinou v zemi, přes kterou unikaly výpary. Předpokládá se, že právě ty byly zdrojem její „moci“. Uváděly ji do transu, ve kterém vyslovovala tajemná slova a věty. Ty dále interpretovali nedaleko sedící kněží, kteří dohlíželi na proces věštby.
Věštění bylo obchodní transakcí. Kdo nezaplatil, nemohl slyšet, jaká slova má pro něj Pýthie nachystaná. Nejednou se zde tvořily dlouhé řady a ti, kteří měli peněz nazbyt, se mohli předběhnout. I tak jim ale nikdo neručí za to, že slova věštkyně jim vylíčil osud. Dodnes je zvykem říkat „mluví jako Pýthie“ a znamená to, že mluví dvojznačně, nejasně. Jedna věta se jen změnou interpunkce dala interpretovat různě a kněží slova věštkyně nejednou objasňovali způsobem, který jim vyhovoval.
Některé věštby byly tak důležité, že se zapisovali a známe je dodnes. Například v roce 547 před Kristem se lýdský král Kroisos ptal věštkyně, zda má zaútočit na Peršany. Pýthie mu odpověděla, že pokud to udělá, zničí mocnou říši. Kroisos to pochopil tak, že porazí Peršany, stal se však pravý opak. Vybojoval jednu nerozhodnou bitvu a zatímco na zimu rozpustil své vojsko, Peršané to neudělali. Dvakrát krále porazili, nakonec ho zajali a s Lydií byl konec. Kroisos tak útokům skutečně zničil mocnou říši, i když tu vlastní.
Pýthie vyslovila během existence Delf množství věšteb. Některé se skutečně zachovaly, jiné se dodnes považují jen za legendy. Jelikož se jednalo o nejednoznačná tvrzení, starověcí Řekové nemohli říct, že si Pýthie vymýšlí či dokonce lže. Právě naopak, považovali je za velmi mocné kněžky a oblíbenkyně boha Apollóna.
Dnes už neumíme říct, co přesně způsobovalo, že Pýthie upadaly do transu a vyslovovaly věštby. Město postupem času upadalo a nakonec ho definitivně zničilo zrušení věštírny, které způsobil rozmach křesťanství ve Východořímské říši. Ruiny města a věštírny tu však stojí dodnes a přitahují ty, kteří hledají odpovědi na své otázky.
