Žena, kterou měli znásilňovat duchové: S její případem si neporadili ani vědci
Příběh Doris Bitherové patří k nejděsivějším zdokumentovaným paranormálním případům. Žena tvrdila, že ji znásilňují duchové tří mužů a na její případ se v té době blíže podíval i uznávaný psychofyziolog Barry Taff. To, co zjistil, ho nadmíru znepokojilo.
V srpnu 1974 vedl Taff diskusi v knihkupectví ohledně svých nejnovějších zjištění nejen v oblasti psychofyziologie, ale i biomedicínském inženýrství a v neposlední řadě i parapsychologie, která byla jeho koníčkem. Po diskusi k němu přistoupila žena jménem Doris Bitherová, která tvrdila, že v jejím domě straší a potřebuje pomoc. Taff souhlasil a myslel si, že půjde jen o další standardní případ, ve kterém se nebude vyskytovat nic nevysvětlitelného.
Když dorazil do domu Bitherové v kalifornském Culver City, všiml si nepořádku. Doris byla svobodná matka, která žila s dcerou a třemi syny. Během prvního rozhovoru se ženou si Taff poznamenal, že ji v dětství zneužívali a i v dospělosti projevovala příznaky hlubokého psychologického traumatu. Přestože hned neprohlásil případ za čistě psychickou poruchu, Bitherové tvrzení jen posílily jeho skepticismus a vyšetřování případu se věnoval s o to větší obezřetností.
Děti nejprve povídali Taffovi o entitě, které říkali jednoduše „Pan kdosi“. Dcera i tři synové tvrdili, že se s ním několikrát setkali. Taff si poznamenal, že dětské popisy této entity byly překvapivě podrobné a nejenže se shodovaly, ale zdálo se, že Pán kdosi je podobný bytostem ze starších Taffových případů.
Doris Taffovi vyprávěla, že krátce poté, co se nastěhovali do domu, jim na dveře zaklepala žena hispánského původu. Nepředstavila se, jen Doris řekla, že žije v domě, kde se usadilo zlo. Krátce potom prý Bitherová zažila první útok duchů. Dva ji drželi na zemi a třetí znásilňoval. Prostřední syn Brian její tvrzení potvrzoval a řekl Taffovi, že slyšel z matčina pokoje křik a bouchání, protože jeho pokoj byl hned vedle ložnice. Viděl i modřiny na matčiných stehnech.
Bitherová popisovala i další útoky. Údajně na ni cosi házelo svícny či vytrhlo ze stěny skříňku s pojistkami. Někdy jen od „duchů“ dostávala údery, jindy došlo k úplnému znásilnění. Svědkem útoku byl jednoho dne i její syn, ale když se matce snažil pomoci, něco ho prý odhodilo přes celou místnost.
Taff se během příštích deseti týdnů do domu vícekrát vracel i s kolegou Kerrym Gaynorem z neuropsychiatrického institutu Kalifornské univerzity. Už během prvních návštěv koncem horkého srpna si všimli, že zatímco ve všech místnostech domu bylo teplo, v Dorisině ložnici vládl chlad. Ucítili i zápach hnijícího masa, který si neuměli vysvětlit.
Taff a Gaynor byli svědky několika událostí, které si neuměli vysvětlit. Viděli, jak se otevřela dvířka na kuchyňské lince a vyletěla z ní pánev. Pozorovali zelené světelné koule, které létaly po ložnici, několikrát je dokonce vyfotili. Zhotovili také fotku Doris, která seděla na posteli a nad hlavou měla světelný oblouk (fotografie výše). Jednoho dne prý dokonce viděli, jak se všechna světla v místnosti spojila a vytvořila torzo muže, které se pohybovalo. V ložnici bylo tehdy šest osob a všechny viděli totéž.
Oba odborníci se snažili věc vyšetřit vědecky. V domě však nenaměřili zvýšenou radiaci ani nic, co by se odchylovalo od normálu. Podařilo se jim zjistit pouze to, že Doris byla v podstatě alkoholička a když přestala pít, zastavilo se i „nadpřirozené“ řádění.
Doris se s dětmi nakonec přestěhovala do města Carson a doufala, že budou mít klid. Avšak paranormální jevy se nejenže přesunuly s ní, ale začaly se vyskytovat i u sousedů. Taff a Gaynor nepřestávali s pozorováním a začali využívat i audionahrávky. Na nich se často vyskytoval hlasitý dech a kroky i tehdy, když v domě nikdo nebyl.
Rodina se nakonec přestěhovala do Texasu a Doris o tom Taffovi neřekla. Výzkum tak tedy skončil předčasně. Doris zemřela v roce 1999 jako 58-letá a její případ se nikdy nepodařilo objasnit.
