Elektrická žena: Byla její diagnóza trestem za manželovu smrt?
Jacqueline Priestmanová zažívala v 80. letech 20. století přímo paranormální chvíle. Vše začalo pocitem viny poté, co jí zemřel manžel. Cítila, že může za mužovu smrt, a “syndrom vysokého napětí”, který ji postihl, brala jako trest.
“Bodejť by sis zlomil vaz!” Těmito slovy vyprovázela v roce 1980 Jacqueline z domu svého prvního manžela Rona. Bydleli v Manchesteru a po hádce si šel muž do ulic vyvětrat hlavu. Netušil, že do města se jde podívat naposledy. Nasedl na skútr a po pár kilometrech se stal účastníkem dopravní nehody. Utrpěl rozsáhlé poranění páteře a krku, kterým po měsíci na nemocničním lůžku podlehl.
Jacqueline byla jeho smrtí zdrcená. Neustále si ji kladla za vinu a vzpomínala si na poslední slova, která Ronovi řekla. Zanedlouho jí v koupelně praskla žárovka a sklo jí pořezalo ruku. Nic si z toho nedělala, jenže pak se v jejím okolí začaly dít další podivné věci. Vysavači několikrát shořel motor a opravář nedokázal zjistit, proč. V bytě vybuchovaly další žárovky a Jacqueline si začala myslet, že se jí Ron mstí ze záhrobí.
Zkusila se přestěhovat, ale ani nepomohlo. Elektrické spotřebiče v její blízkosti neustále skratovali a kazily se. Nemohla si ani pořádně uvařit či vysát. Televize sice fungovala, ale neustále se na ní měnily kanály, i když je Jacqueline nepřepínala. Jindy obraz z ničeho nic vypadl. Totéž se dělo s rádiem. Jacqueline také dostala zákaz vstupu do mnoha obchodů s elektronikou a několika supermarketů.
Přesto se podruhé vdala, ironií osudu za elektrikáře. V té době už trpěla depresemi, bolestmi hlavy a závratěmi a podle vlastních slov uvažovala nad sebevraždou. Hledala pomoc u lékařů i různých šarlatánů, ale bezvýsledně. Na její případ se podívalo i několik novinářů a jeden ji obvinil z podvodu. Přesvědčilo ho, když se Jacqueline rozzuřila a z vysavače se začalo kouřit.
Ženě nakonec pomohl univerzitní profesor, kterému se podařilo zjistit, že Jacqueline i její druhý manžel trpí takzvaným syndromem vysokého napětí. Jejich těla dokázala naakumulovat až desetkrát více statické elektřiny než tělo běžného člověka. Diagnózu se podařilo zmírnit a nakonec úplně odstranit změnou jídelníčku a speciálními cvičeními, mezi které patřilo například i procházení se po domě s cibulí v ruce.
V roce 1985 se Jacqueline narodilo čtvrté dítě, konečně vytoužená dcera. A zatímco u synů se syndrom neprojevil, dívka ho měla prakticky od narození a rozdávala elektrické šoky všem kolem. Dodnes se nepodařilo zjistit, proč se u její matky projevil až v dospělosti a právě poté, co zemřel její první manžel. Objektivní odpověď prostě neznáme, Jacqueline si ale dodnes myslí, že to byl trest za krutá slova, která adresovala prvnímu manželovi.
