Bestie z Gévaudanu rozsévala smrt, záhadou je dodnes

Uplynulo přes čtvrt tisíciletí a stále nevíme, co vlastně terorizovalo obyvatele francouzského venkova.

Navštivte také:
Když lék zabíjel: Vrah tajně vyměňoval tabletky za kyanid

Všichni jsme už slyšeli o mýtických příšerách, které stvořila pouze bujná lidská fantazie. Krvelačná obluda ve francouzské oblasti Gévaudan však opravdu zabíjela a dodnes se neví, co to vlastně bylo. A nebylo to ani tak dávno.

Krvavé výpravy
Bestie se zachvěla. Už nějaký čas upírala zrak na malé děvče, které se blížilo po silnici. Jedním skokem se dostala na skálu, pod kterou musela její kořist projít. Čekala nehybně, jen oči se jí dočervena blýskaly. Malá Jeanne ještě stačila zahlédnout, jak se na ni obrovská šelma vrhá, ale na obranu nemohla ani pomyslet.

Takto začíná děsivý příběh o bestii z Gévaudanu, která v letech 1764 až 1767 zardousila více než sto lidí. O tom, že nejde jen o nějakou venkovskou legendu, svědčí i oficiální záznamy – podle nich má obluda na svědomí 104 lidských životů a několik desítek zraněných. Na svých krvavých výpravách zřejmě vyhledávala snadnou kořist, protože většinou jí padly za oběť ženy a děti.

Navštivte také:
Voodoo – silná magie či kruté náboženství?

Vše začalo v poslední červencový den roku 1764. Holčička se jmenovala Jeanne Bouletová, měla čtrnáct let a bydlela na samotě v gévaudanských horách. Když vesničané našli její napůl snězené tělo, připsali to vlkům, kterých bylo v této oblasti mnoho.
V dalších týdnech však zahynulo stejným způsobem několik dalších dětí a lidé začali uvažovat o tom, zda by dokázali obyčejní vlci takto vraždit. Zdálo se, že bestie je nepolapitelná. Jednou zaútočila na severu, pak na jihu kraje.

Netvora zabalzamovali
Vylekaní obyvatelé, zejména sedláci a pastýři se pokoušeli netvora zneškodnit, ale nepodařilo se jim to. Téměř vždy, když ho uvolnili, uměl prý až devítimetrové skoky. Král Ludvík XV. sice poslal pomoc, ale ani jeho vojáci, kteří spolu s domácími vytvořili armádu sestávající asi z dvaceti mužů, neměli štěstí. Ulovili stovky nevinných vlků a jiných zvířat, ale obluda mezi nimi nebyla.

Teprve v červnu roku 1767 se Jeanu Chastelemu z Gévaudanu konečně podařilo bestii zabít. Rozvážně a odhodlaně vzal do ruky zbraň a modlitební knížku a vystoupil na horu Mouchet. Když se obluda zjevila, nejprve klidně dočetl rozečtenou stránku do konce, pak se připravil na palbu a vystřelil. Konečně bylo po strašlivé příšeře.

Navštivte také:
Setkání s džinem dokazuje, proč bychom se před nimi měli mít na pozoru

Lidé v Gévaudanu, ba v celé Francii, si konečně vydechli od úlevy. Obludu zabalzamovali a vozili z města do města, aby si ji mohli lidé za poplatek prohlédnout. I král chtěl vidět legendární bestii na vlastní oči a přikázal, aby mu ji přivezli do Versailles.

Jean Chastel osobně doprovázel svou trofej až na královský dvůr. Jelikož mezitím už prošlo mnoho dní a zvíře zřejmě nevypreparovali důkladně, když bednu ve Versailles otevřeli, mrcha strašně zapáchala. Proto rozzlobený král rozkázal, aby zdechlinu ihned zahrabali, a zdráhal se Chastelemu vyplatit odměnu.

Mediální šílenství
V těch dobách byla obluda z Gévaudanu velmi oblíbeným tématem v tisku. Články v novinách a brožury, ve kterých se zveřejňovaly zprávy očitých svědků, hltali tisíce dychtivých čtenářů. Podle výpovědí svědků a podle ran, které ohava způsobila obětem, se dá usuzovat, že měla v sobě opravdu něco hrůzostrašného.

Navštivte také:
Tajemný Hotel Banff Springs v Albertě – Kanada

Byla mnohem větší než vlk, skoro jako kráva. Na obrovské hlavě vynikaly široké čelisti zbarvené dočervena, které špičatě vyčnívaly dopředu. Rozevřená tlama s obrovskýma zubiskama měřila téměř půl metru a své kořisti se zmocňovala velkými tlapami s ostrými drápy. Při lovu se pohybovala těsně při zemi, jakoby se plazila. Když si vyhlédla nějakou zvířecí nebo lidskou kořist, skočila jí zezadu na záda jako kočka. Zakousla se své oběti do krku, vytrhla jí srdce a plíce a sežrala je. Lidem naháněla hrůzu i neobvyklá síla zvířete. Jeden pastýř tvrdil, že se prý uměla postavit na zadní nohy a přitom zvednout do výšky ovci. Říkalo se, že psi před ní utíkali a na odpor se jí mohl postavit pouze býk.

Hyena, zda ďábel?
Obluda z Gévaudanu šířila kolem sebe strach, který ochromoval lidi z celé oblasti. Vystupňovalo ho i to, že nikdo neuměl vysvětlit, co je to vlastně za tvora. Pouze v jednom se většina svědků shodovala – určitě to nebyl vlk, neboť vlci se v Gévaudane vyskytovaly často a lidé je dobře znali.

Někteří se domnívali, že by to mohla být obrovská hyena nebo i opice, medvěd či kříženec lva a tygra. Jiní zase nevylučovaly možnost, že jde o ďábelského netvora, čerta nebo o jinou pekelnou bytost. Mnozí dumali nad tím, jak se bestie uměla postavit na zadní nohy a chodit téměř napřímeně. Obávali se, že netvor je vlastně vlkodlak, který od dávných dob šířil v celém kraji nejistotu a strach. Vždyť přesvědčení, že někteří lidé se umí proměnit na dravá zvířata, se vyskytovalo téměř všude na světě.

Navštivte také:
Jack Svlíkač: Sériový vrah zabíjel prostitutky před 55 lety

I na francouzském venkově měli pověsti o vlkodlacích dlouhou tradici a oblast Gévaudanu se vlkodlaky jen tak hýřila. Jelikož na lidi obvykle zaútočí jen velmi vyhladovělí vlci nebo vlci nakažení vzteklinou, právě ty začali v 16. století považovat za vlkodlaky.
Až do dnešního dne není jasné, jak to vlastně s bestií z Gévaudanu bylo. Byl to snad přece jen neobvykle velký vlk nebo se za celým případem skrýval nějaký zločin? Co když šlo o psychopatického sadistu ve zvířecím kostýmu, případně o celou skupinu maskovaných zabijáků? Přesnou odpověď se už asi nedozvíme, ale je jisté, že na tento hrůzostrašný příběh budou Francouzi vzpomínat ještě mnoho let.