Caligula v sukni: nejvražednější žena v dějinách uniká pozornosti
Historie je plná krutých diktátorů, kteří se stali slavnými díky krutosti a ochotě jít k moci přes nesčetné kopy mrtvých. Většinou jde o muže, ale jen hrstka z nich se v brutalitě vyrovnala královně Ranavalone I., která v 19. století vládla Madagaskaru. Žena, která si vysloužila přezdívku „Caligula v sukni“, nějakým způsobem unikla obrovské publicitě, které se dočkaly jiní krutovládci. Přitom jim směle mohla konkurovat.
Ranavalona I. vládla Madagaskaru v letech 1828 až 1861. Narodila se v roce 1778 do běžné rodiny a nezdálo se, že by někdy mohla být jinou než běžnou ženou. Její otec však zaslechl konverzaci mužů, kteří se rozmlouvali o atentátu na krále. Ihned utíkal panovníka varovat a ten se mu oplatil. Ranavalone nabídl sňatek se svým synem Radamem, korunním princem a dědicem trůnu.
V roce 1810 Radama nastoupil na trůn, netěšil se však šťastnému manželství a Ranavalona mu nikdy neporodila dědice. Poté, co se chopil moci, začal likvidovat své skutečné i domnělé oponenty a Ranavalonu znepokojovalo, že mezi zabitými jsou i členové její rodiny. To ještě rozšířilo zívající propast mezi manžely.
Když v roce 1828 Radama zemřel, podle práva měl na trůn usednout Rakotobe, vzdělaný syn jeho nejstarší sestry. Ranavalona se však nedala zaskočit. Již několik let před manželovou smrtí plánovala převrat. Ten nakonec s pomocí několika vlivných členů královského dvora uskutečnila tak šikovně, že narazila jen na malý odpor. Královna se mohla chopit moci.
Už při své korunovační slavnosti dala jasně najevo, jak bude její vláda vypadat. „Nikdy neříkejte, že jsem jen žena a nemohu vládnout rozlehlé říši. Budu totiž vládnout pro dobro svého lidu a slávu svého jména. Nebudu uctívat jiné bohy než ty, jejichž ctili moji předkové. Oceán bude hranicí mého panství a neodstoupím cizincům ani píď země,“ řekla Ranavalona I. v proslovu.
Téměř ihned po korunovaci začaly čistky. Podobně jako její zesnulý manžel, i ona tvrdě zbrojila na nepřátele, ať už byly opravdoví nebo vymyšlení. Královnini kati systematicky chytali členy rodiny bývalého krále a popravovali je. Z Ranavaloniny strany šlo i o pomstu za to, jak se kdysi Radama zachoval k její rodině.
Ranavalona I. dala už ve svém prvním proslovu jasně najevo svůj vztah k cizincům. Jak říkala, tak konala. S tvrzením, že nenechá vetřelce vyvracet základy starobylého systému, přikázala likvidaci křesťanských misionářů. Ti na Madagaskar přicházeli již několik desetiletí a obracely na křesťanství stále více ostrovanů.
V roce 1835 zcela zakázala vyznávání křesťanství. U královny se začala projevovat paranoia. Měla panický strach z intervence Francouzů a Britů a přikazovala popravit každého, kdo by s nimi sympatizoval.
V podstatě si však nikdo na ostrově nemohl být jistý bezpečím. Lidé zažívali brutalitu panovnice na vlastní kůži za nejmenší prohřešky. Tresty byly mimořádně kruté. Odsouzeného například mohli oběsit nad strmém útesu, zatímco jeho rodina tomu musela přihlížet. Trvalo i celé dny, než se mrtvola vysmekla ze smyčky a spadla do hloubky.
Tisíce lidí se staly oběťmi vaření, pálení a následného pohřbení zaživa. Francouzské vojáky, kteří se pokusili o výsadek na Madagaskaru, nechala Ranavalona stít a jejich hlavy narazit na kůly u pobřeží, aby tak odradila její krajany od pokusů dobýt ostrov. Ve snaze maximalizovat vlastní bezpečnost neváhala nechat otrávit ty, kteří představovali i to nejmenší riziko. No a v rámci stavebních projektů se ve velkém využívala nucená práce, při níž se nehledělo na to, kolik dělníků zaplatí životy.
Za 33 let vlády královny Ranavalony I. zemřelo odhadem 50 až 75 procent obyvatel Madagaskaru ať už v důsledku válek, nemocí nebo panovnického systému výkonu spravedlnosti. Její vládě se připisuje 2,5 milionu mrtvých, tedy asi tolik, kolik měl na svědomí kambodžský diktátor Pol Pot. Jeho jméno však zná většina lidí, zatímco nejvražednější žena v dějinách úspěšně uniká pozornosti i přes 150 let po své smrti.
