Černé kočky a pověrčivost: Opravdu jsou symbolem neštěstí?
Černé kočky si v průběhu dějin užili nemálo dobrého i zlého. Kvůli pověrčivosti byly někde uctívané a jinde se na ně hledělo s odporem a lidé je zabíjeli. Proč se právě tito tvorové staly symboly dobrého i špatného? Pověrčivost ohledně černých koček může klidně pocházet už z pravěku.
Naši předkové měli s kočkovitými šelmami obrovské problémy, protože šlo o predátory, které lovili i lidí. Člověk nebyl vždy zcela na vrcholu potravního řetězce a když přišel do kontaktu se šavlozubým tygrem, který lovil i v noci, měl jen malou šanci, že přežije. A ti, kterým se to podařilo, mohli klidně mluvit o černých šelmách, které zabíjejí.
Postupem času však tyto šelmy vyhynuly a měnil se i vztah člověka ke kočkám. Nejprve k lepšímu, vždyť ve starověkém Egyptě je uctívali jako bohyně. Jejich schopnost ochraňovat sýpky před hlodavci jim vynesla skutečně božský status, bohyně Bastet se zvykla zobrazovat jako zčásti kočka a zčásti žena. Egypťané věřili, že tomu, kdo ochraňuje kočky, dá Bastet štěstí a bohatství. Zabít kočku, a to dokonce i náhodou, bylo protizákonné a trestalo se smrtí. Boháči je dokonce po smrti nechávali mumifikovat.
Středověká Evropa však již černým kočkám nepřála. Germánské kultury věřily, že podobně jako černý havran, i černá kočka je symbolem příchozí smrti. Strach se postupně rozšířil do většiny Evropy a konaly se doslova hony na tyto tvory.
Strach z černých koček podněcovala i katolická církev, podle níž bylo zvíře symbolem ďábla a spojovalo se s čarodějnicemi. Právě ďábel měl čarodějkám posílat černé kočky, aby jim pomáhaly s čarováním. Také se věřilo, že čarodějnice je schopna převtělit se právě na černou kočku. Od toho se odvíjela pověrčivost, která přetrvává dodnes.
Během honů na čarodějnice zahynuli v Evropě nejen desítky tisíc lidí, ale i černých koček. To byl jeden z důvodů přemnožení krys, které šířily mor. A ten se opět spojoval s čarodějnicemi a kočkami.
Při osídlování Nového světa si s sebou věřící brali i pověrčivost. I zde se konaly procesy s čarodějnicemi a každé masopustní úterý, tedy v poslední den před začátkem půstu, se konalo masové zabíjení černých koček.
Naproti tomu v Anglii se černé kočky zvykly považovat za dobré znamení, a to zejména na palubách lodí. Věřilo se, že pokud zvíře vkročí na loď a zůstane, budoucnost plavidla bude dobrá. Pokud naopak kočka loď opustila, námořníci se báli. Ženy rybářů zase chovaly v
domech černé kočky, aby se jejich manželé vrátili bezpečně domů.
Na opačném konci světa se kočky těšily úctě, a to nejen ty černé. Socha kočky maneki neko, která bývá většinou bílá nebo černá, je i v současnosti téměř v každém obchodě a firmě. Jednu tlapu má zvednutou na znak štěstí. Mnohé svobodné Japonky i dnes vlastní černou kočku a věří, že jim přinese mnoho nápadníků.
Proč ta pověrčivost?
Evropské vnímání černé kočky jako špatného tvora může mít poměrně jednoduché vysvětlení. Proč církev tak dbala na to, aby lidé užitečného tvora považovali za symbol zla? Nemuselo jít vůbec o teologickou, ale o praktickou otázku.
Před příchodem křesťanství, které uznávalo jediného Boha, byl v Evropě rozšířen polyteismus. Lidé věřili v mnoha bohů a když se křesťanství chtělo šířit, muselo tyto „pohanské mýty“ vyplít. Zamysleli jste se někdy nad tím, proč je králem zvířat lev? Vždyť v Evropě není doma. Kdysi tomu bylo docela jinak, většina kultur považovala za krále zvířat medvěda a spojovala ho s bohy. Církev ale prohlašovala medvěda za ďáblova spojence a systematicky pracovala na tom, aby se z kdysi uznávaného a velebeného zvířete stalo cosi podřadného, co vystupuje v cirkusech a poslouchá člověka na slovo. Podobně to mohlo být i s kočkami, které bylo třeba odstavit z piedestalu. A právě černá barva srsti odsoudila tisíce z nich na smrt.
Dnes už sice věda převážila nad pověrčivostí, ale stále vidíte mnoho lidí, kterým když projde černá kočka přes cestu, pro štěstí si odplivl. Možná nevěří na nešťastné náhody, ale proč riskovat, že?
