Najdeme mimozemšťany na dně oceánů?
Jaké jsou šance pro objev mimozemské civilizace, která si holduje v oceánském prostředí? Co dělá v Izraeli staroegyptská sfinga? Inu, to je ale veliká záhada!
Jak však taková zápletka při současném stavu lidského vědění odpovídá realitě? Je vůbec možné vyhlížet na mořském dně komplexní formy života? A co na hledání podvodních mimozemšťanů na jiných světech říká samotná NASA?
Vetřelci hlubin
Spíše než vlídné mimozemšťany Propasti však hlubokomořská fauna připomíná ústředního antagonistu filmu Vetřelec. Velmi populárním příkladem je třebas Grammatostomias flagellibarba, děsivě vyhlížející rybka lákající své oběti na vlastní „lucerničku“. Tato se obvykle vyskytuje v tropických vodách v hloubce kolem 1500 metrů. Kolegu jí zde dělá i podobně monstrózně vypadající Eurypharynx pelecanoides, jenž je pro svou gigantickou tlamu srovnáván s pelikánem. Ale pokud někdo bude chtít příklad zvěřiny chodící po samotném ně, můžeme sáhnout po výrazně větším příbuzném dřevotoče Bathynomus giganteu. Jeho jediný problém je, že žije především z toho mála, co mu spadne shůry.
Dokonce i oblasti naprosté tmy byly nakonec odhaleny jako občasné semeniště života, jak dokazují formy, které úspěšně žijí z tepla a chemikálií produkovaných podmořskými „černými komíny“. I tyto jsou však v pasti nejistého osudu. Jakmile proud teplé vody z komínu ustane, kolonie okolo je odsouzena k rychlému zániku. Řada forem podmořského života jednoduše postrádá mobilitu vlastní tolika suchozemcům. A přináší i úskalí potenciálním návštěvníkům – na potenciální oceánské světy si v této úvaze posvítili i vědci sami, a jedním z mnoha tvrzení je, že z plných plic byste se tu nenadechli.
Technologická úskalí
Problémem fiktivních/potenciálních mimozemšťanů žijících pod vodou však není jen evoluce, ale i vliv jejich přirozeného habitatu na vývoj technologií. Jednoduše řečeno, přítomnost jednoduchého či komplexního života ještě nezaručuje přítomnost technologické civilizace tak, jak ji známe.
Hned zkraje tak můžeme vyloučit vznik technologické civilizace z tvorů, kteří žijí na otevřeném moři, alespoň pokud by se mimozemské moře rámcově podobalo tomu pozemskému. Bez přístupu k pevné půdě, ať už té podvodní či suchozemské, by podobné společenství postrádalo zdroje surovin a tak možnost budovat technologické vynálezy. Existují dokonce názory, že vznik civilizace motivovaly právě boje mezi kmeny o takové suroviny. Bez nerostů nedojde na tvorbu umělých a silnější zbraní a následující závod v technologickém pokroku.
Ani u potenciálních tvorů žijících na oceánském dně či v mělčinách to není o moc lepší. Samozřejmě nemáme žádný jiný příklad vývoje technologické civilizace kromě nás samotných. Nicméně například oheň, stěžejní „vynález“ lidské civilizace a pilíř řady technologií, by byl pod mořskou hladinou nepředstavitelný.
Vulkanické reakce by sice mohly sloužit jako substitut, stále by ovšem bylo problémem je duplikovat kdekoliv jinde. Bez ohně by následně stěží vznikla metalurgie a rovněž počet chemických procesů by byl velmi omezený. A bez spalování a kovů je obtížné představit si raketoplán takové civilizace na jeho cestě do vesmíru, a snad i ke kontaktu s Homo Sapiens…
Příští zastávka: Europa
Úvahám nad strastmi podvodní technologické civilizace však stojí v cestě ještě jeden krok – nalezení mimozemského života jako takového. A zde nám už naše vědění dost možná relativně brzy podá záchranný kruh.
V době natočení Propasti, léta Páně 1989, byla existence planet mimo naší sluneční soustavu velkou neznámou. Jejich vznik se předpokládal, neexistovaly pro něj však důkazy. Do objevu první planety obíhající jinou hvězdu, tzv. exoplanety, tehdy zbývaly pouhé tři roky – a do dnešního dne byla potvrzena existence 908 exoplanet i 18 tisíc dalších předpokládaných světů, z čehož 262 obíhá v zóně podporující nám známé podmínky života! Z tohoto vzorku bylo spočítáno, že jen v naší galaxii by mělo existovat minimálně 17 miliard planet o velikosti Země.
Možná však pro odhalení mimozemšťanů, ať už suchozemských či jiných, nebude třeba cesta galaktických rozměrů. Po vyprahlém Marsu je totiž Jupiterův měsíc Europa dalším nejžhavějším kandidátem na svět podporující život – a právě v jeho enormním oceánu ukrytém pod slupkou ledu se tuší možnost existence vodního nezemského života.
Autoři fikce i kosmické agentury po Europě pokukují už pěknou řádku let. Planetární odborník Robert Pappalardo z americké JPL ostatně Europu považuje za „nejslibnější místo z hlediska obyvatelnosti“ v rámci celé sluneční soustavy (se zjevnou výjimkou Země). Pappalardo spolu s JPL vyvíjí potenciální budoucí automatickou misi k Europě, která by sestávala z oběžného modulu a přistávacího modulu, jehož mise zní právě jako cosi z Propasti. Měl by proniknout ledovou slupkou a ve zdejším moři hledat snad stále bující formy života. NASA samotná sice na podobnou misi momentálně nemá dostatek financí, rozpočet by však mohly zalepit peníze Evropské kosmické agentury (ESA), která něco podobného rovněž připravuje.
Pokud by šlo vše dle plánů, společný euroamerický robot by se do oceánů Europy mohl ponořit k roku 2030. Do té doby bohužel nezbývá, než si krátit čas fikcí jako je Propast.
