Přinášíme vám druhou část článku o místech, která přitahují sebevrahy. První část najdete v předchozím článku, případně na odkaze níže.
Navštivte také:
VIDEO: Slavné památky, které doslova přitahují sebevrahy (1. část)
The Gap
The Gap je australská verze útesu Beachy Head, který jsme zmiňovali v první části našeho článku. Strmý útes na poloostrově South Head ve východním Sydney zaznamenal v průběhu let řadu sebevražd. Stejně jako v případě Beachy Head, jeho obyvatelé vědí o temné stránce krásné scenérie a proti sebevražedným aktivitám lidí bojují různými prostředky. K útesu nainstalovaly bariéry, oplocení i sledovací kamery. Přesto nejlepší „zbraní“ byl Don Ritchie. Don byl veterán z II. světové války, který žil hned vedle útesu. Když viděl na kraji útesu skokana, popošel k němu s otázkou: „Mohu ti nějak pomoci?“ Nejednou se mu podařilo nešťastníka od sebevraždy rozmluvit a společně skončili na čaji v Donově domě. Před svou smrtí v roce 2012 Don takto zachránil více než 160 lidí a získal medaili Australského řádu za slušné chování. Lidé mu říkali „The Angel of the Gap“.
Niagarské vodopády
Niagarské vodopády leží na východní hranici mezi USA a Kanadou. Nemají ohromující výšku, patří však k nejmohutnějším na světě. Vodopády od nepaměti lákají sebevrahy a odvážlivce, kteří se snaží přelstít mohutnou masu vody a přežít v jejích drápech. Realita je však neúprosná. Podle několika statistik ročně skočí do burácejících vod Niagary 30 až 40 lidí pro svou smrt, přičemž podle odhadů v letech 1850 až 2011 bylo nalezeno na úpatí vodopádů pět tisíc těl. Bohužel, oblast je téměř nemožné zcela zajistit, protože skočit lze ze stovky míst. Jediní lidé, kteří profitují z tragédií, jsou údajně kapitáni a posádky výletních lodí „Maid of the Mist“. Hledání mrtvých těl je údajně jejich poměrně lukrativní vedlejší byznys.
Navštivte také:
VIDEO: Děsivé experimenty, které provedla americká vláda na domácí půdě (2. část)
Most Golden Gate
Golden Gate Bridge v kalifornském městě San Francisco láká nejen miliony turistů z celého světa, ale také nemalý počet zoufalců. Jedná se doslova o ikonické místo západního pobřeží, kterému konkuruje pouze hollywoodský nápis. Jeho masivní konstrukce, která poskytuje chodcům majestátní výhledy, je dlouhá 2,7km a nachází se ve výšce 67m nad hladinou. V průměru skočí z mostu každý měsíc dva až tři lidé, většinou mladí. Od jeho otevření v roce 1937 se most stal posledním místem návštěvy pro více než 1 700 lidí. Golden Gate Bridge je druhým nejčastějším místem sebevražd na světě. Naštěstí dnes již obsahuje mnohem lepší bezpečnostní prvky. Má vlastní dálniční hlídku, která dokáže rozmluvit zhruba 80 až 90 procentům skokanů od jejich úmyslu. Na mostě jsou informační tabule, které doporučují potenciálním sebevrahům zatelefonovat nebo napsat zprávu na číslo krizové linky. Nejjistější ochranou před skoky by byla záchranná síť, která je v plánech již několik let, ale její realizaci úřady neustále odkládají pro technickou náročnost a nemalé náklady. Úřad pro správu mostu je odhadl na 76 milionů dolarů.
Most přes řeku Jang-c’-ťiang
Čína je známá megalomanskými stavbami i potlačováním lidských práv. Masivní most přes řeku Jang-c’-ťiang poblíž Nanjingu spojuje obě zmíněné okolnosti. Komplex mohutných mostů je mistrovským dílem v každém ohledu, ale má i strašidelnou pověst. Ve skutečnosti je most nejčastějším místem sebevražd na světě, s více než dvěma tisíci oběťmi. Děsivé číslo by mohlo být mnohem větší, kdyby nebylo pana Chena. Je to statný muž, kterého snadno rozpoznáte podle baseballové čepice a všudypřítomného dalekohledu. Je operátorem mostu, přičemž čas tráví skenováním mostu z vyhlídky na jižní věži. Kdykoli spatří skokana, snaží se mu ve skoku zabránit. Někdy se mu to povede, jindy je svědkem strašlivé smrti. Do roku 2010 pan Chen osobně zachránil životy nejméně 174 lidí.
Navštivte také:
VIDEO: Děsivé experimenty, které provedla americká vláda na domácí půdě (1. část)
Vrch Mihara
Mount Mihara je aktivní sopečný kráter na japonském ostrově Izu Oshima, který milují zejména sebevrazi. Sebevražedné skoky do kráteru „odstartovala“ v roce 1933 19letá japonská školačka Kiyoko Matsumoto, která se zamilovala do své spolužačky. Vzhledem k tomu, že v té době lesbické vztahy japonská kultura považovala za tabu, Kiyoko se rozhodla skočit do pekelně horké lávové jámy o teplotě 1 200 stupňů Celsia. Po její tragické smrti Japonci pokračovali v tomto bizarním trendu a v následujícím roce skočilo do sopečného kráteru Mount Mihara až 944 lidí. O rok později to bylo ještě o 350 sebevražd víc! Úřady proto vytvořily kolem kráteru oplocení, což sebevraždy postupně omezilo.
