Svázat, mučit a zabít: sériového vraha chytili díky disketě
Nikdo neví, jak dlouho byl dopis s krátkým textem v jedné z knih ve veřejné knihovně ve městě Wichita. Když ho však objevili, začal se hon na sériového vraha.
Navštivte také:
Tep Země se ozývá každých 26 sekund, záhadný jev dodnes neobjasnili
Dennis Rader žil navenek zcela normálním životem. V 60. letech sloužil u amerického letectva, oženil se a usadil ve Wichitě, kde s manželkou vychovávali dvě děti. Nejprve pracoval v továrně na výrobu kempinkových potřeb, později přešel ke strážní službě v supermarketu a nakonec skončil na oddělení stížností v jednom z menších měst v Kansasu. Aby byl obraz o běžném muži dokonalý, Rader byl aktivním členem církve a šéfem skautského oddílu.
Navštivte také:
Upír z Atlasu: Vrah zbavil oběť veškeré krve
Šlo však jen o přetvářku, ve skutečnosti byl jedním z nejbrutálnějších sériových vrahů v dějinách USA. Jak se ukázalo při vyšetřování jeho zločinů, v mládí míval bujaré sexuální fantazie o svazování žen a aby se odreagoval, zabíjel zvířata. V roce 1974 však dal plný průchod svým zvrhlým myšlenkám. Zabil manžele Oterovy a jejich dvě děti a protože mu to bylo málo, pokračoval vraždou Kathryn Brightové. Obě ženy znal ještě z dob, kdy pracoval v továrně na výrobu kempinkových potřeb.
Aby toho nebylo málo, Rader si hrál s vyšetřovateli i veřejností. Začalo to právě zmíněným listem v knize. Dozvěděl se o něm novinář Don Granger z novin Wichita Eagle, kterému v roce 1974 kdosi (později se zjistilo, že samotný vrah) zavolal a řekl mu o listu. Granger vyrozuměl policii, která list našla, ale jeho obsah se dostal na veřejnost až o několik měsíců. Mimo jiné v něm stálo: „Neumím ho zastavit, a tak to monstrum chodí po venku a zraňuje mě i společnost. Je to komplikovaná hra: sledování obětí, čekání ve tmě, čekání, čekání … “
V PostScriptu se psalo: „Jelikož sexuální kriminálníci nemění své návyky, ani já to neudělám. Pokud tedy uvidíte svázanou, mučednicky zavražděnou oběť, budete vědět, že jsem to byl já.“
Navštivte také:
Nejstrašidelnější evropské hrady
Z toho vznikla i Raderova přezdívka BTK Killer. V listě napsal: „Bind them, Torture them, Kill them“, tedy v překladu „svázat je, mučit je, zabít je“.
V lednu 1978 přišel do redakce Wichita Eagle další dopis, tentokrát ve formě básně. K němu byl přidán ústřižek zprávy o vraždě Shirley Vianové z března 1977. Televizní stanice KAKE zase dostala dopis o vraždě Nancy Foxové z prosince 1977.
Dennis Rader si užíval pozornost médií a v jednom z listů dokonce napsal: „Kolik lidí musím zabít, aby se mi věnovala celostátní média?“
Poslední vraždu spáchal v roce 1991 a nastalo ticho. V době 30. výročí porážky rodiny Oterových ale opět začal zanechávat stopy. Našla se krabice s panenkami Barbie rozloženými tak, aby připomínaly polohu mrtvých členů rodiny. K panenkám byl přiložen řidičský průkaz Nancy Foxové.
Navštivte také:
Vražda v knihovně: Zločin, který se dodnes neobjasnil
Přibližně o měsíc později poslal do televizní stanice KAKE zprávu s otázkou, zda bude bezpečné komunikovat prostřednictvím diskety, kterou jim zašle. Novináři odpověděli, že ano, podle disket ho prý policie nebude umět vystopovat. Jenže lhali.
Policisté na základě metadat z dokumentu, který Dennis Rader vymazal z diskety a nezahladil po něm stopy, získali slova „Christ Lutheran Church“ a křestní jméno autora dokumentu: Dennis. Netrvalo dlouho a vyšetřovatelé měli dost důkazů na to, aby ho zatkli a prohledali mu auto a dům. Soud mu zanedlouho vyměřil deset po sobě následujících doživotních trestů za deset vražd prvního stupně. Odpykává si je v Kansasu. Dnes má Dennis Rader 75 let.
