VIDEO: Filiální kanibalismus: Když lidé pojídali malé děti
Kanibalismus je zde od nepaměti a závisí na kultuře toho kterého společenství, jak se k této praktice staví. Existuje však ještě jedno jeho velice temné a hrůzostrašné zákoutí – tzv. náboženství – filiální kanibalismus, tedy pojídání dětí.
Navštivte také:
VIDEO: Děsivé osudy křesťanských světců: Jejich smrt byla opravdu krutá
Lidožrouti z indonéského Lamuri
Odorik z Pordenone byl františkán, který žil v letech 1286 až 1331 a známý se stal cestováním. Jedním z mnoha míst, která Odorik navštívil, bylo Lamuri, království v severní Indonésii, které trvalo až do začátku 16. století. Právě tato oblast je jedním z prvních měst, kde se na indonéské souostroví rozšířil islám. Obyvatelé chodili nazí a Odorikovi se smáli z jeho oblečení. Neuznávaly manželství a sdílely mezi sebou všechny ženy. Odorik také ve svých zápisech zmínil, že měli jeden „zlovolný zvyk“ – když si vykrmili děti do baculaté podoby, tak je snědli. Právě dětské maso považovaly za nejsladší maso, jaké znali.
Genocida ve městě Ma’arra
K obléhání Ma’arry došlo koncem roku 1098 v dnešní Sýrii během první křižácké výpravy. Dokud do města nepřijeli křižáci, Ma’arra bylo klidné město, jehož ekonomika prosperovala z prodeje oliv, fíků a hroznů. Jenže křižáci zabili tisíce lidí a město totálně zdevastovali, dokonce se v něm rozšířil kanibalismus. Dodnes existuje mnoho svědectví, které hovoří o tom, jak křižáci pohany vařili v hrncích, zatímco děti napichovaly na rožně, grilovaly a snědly. Fulcher z Chartres napsal, že křižáci hnáni hladem, odstranili z mrtvých dětských těl zadky a tělíčka uvařily a snědly.
Navštivte také:
VIDEO: Sovětská města duchů
Masakr známý jako Piemontská Velikonoce
Valdénci byli členové francouzského křesťanského hnutí již od začátku 12. století. Skupina získala pojmenování po svém zakladateli Petru Waldovi, který byl bohatým lyonským obchodníkem. Během života však došel k přesvědčení, že všechny jeho materiální věci jsou bezcenné, daroval svůj majetek chudým a začal kázat na ulici. Valdénce kvůli jejich názorům na majetek v průběhu 16. a 17. století silně pronásledovali. V roce 1655 jim vévoda ze Savojska nařídil, aby opustili své skromné příbytky a odstěhovali se vysoko do Alp, aby se jich zbavil. Během putování je však pronásledovalo vojsko a 24. dubna 1655 vévoda vydal povel pro masakr známý jako Piemontské Velikonoce. Vojáci následně matkám odebrali děti a pozabíjeli je údery o skály nebo je nechali roztrhat dvěma koni. Potom vojáci uvařili ruce a nohy dětí a nakrmili se jimi.
Lidské maso jako lék
Kanibalismus neobešel ani starou Čínu. Kolem roku 700, za vlády dynastie Tang, se Ch’en Tsang-ch’I stal prvním čínským lékařem, který předepisoval lidské maso jako lék pro různá onemocnění. Než měl nemocný zkonzumovat lidské maso, muselo dojít ke splnění tří podmínek. Za prvé, akt musel být dobrovolný – dárce musel darovat části ze svého těla pro tento účel. Za druhé, dárce a příjemce museli mít blízký vztah, což znamenalo, že dárcem bylo nejčastěji dítě. A nakonec, příjemce nesměl vědět, že v daném okamžiku konzumuje lidské maso, takže jej „zamaskovali“ do běžného jídla.
Navštivte také:
Kauza Pentagon Papers odhalila síť vládních lží. Američané lhali celá léta
Velký evropský hladomor v roce 1315
Ve 14. století přivedlo lidi extrémně chladné a deštivé počasí v Anglii k velkému hladomoru, který trval od roku 1315 až do roku 1322. Na jaře 1315 přišel do západní Evropy extrémní déšť, celý rok byl chladný a urodilo se velmi málo obilí. Všude nastala drahota a krize, společnost byla oslabena. A v roce 1316 se vše zopakovalo. Navíc, předchozí roky zaznamenaly populační explozi, díky které se ztrojnásobil počet obyvatel v Evropě. Země nedokázaly produkovat potraviny v důsledku mrazů a záplav, což vedlo k občanským válkám a povstáním. Dva za sebou jdoucí roky bez úrody způsobily devět let hladomoru. V evropských městech se v ulicích hromadily mrtvoly, které přeživší v lepším případě házeli do velkých jam, v tom horším je konzumovali. Dodnes existuje řada příběhů o kanibalismu a pojídání dětí v daném období.