Máte rádi strašidelné příběhy? Legendy, které u lidí po dlouhá staletí podporují hororové představy? Tentokrát vám přinášíme několik děsivých příběhů zpoza polárního kruhu.
Navštivte také:
VIDEO: Filiální kanibalismus: Když lidé pojídali malé děti
Záhadná loď SS Baychimo
Tento příběh nás zavede do Severního ledového oceánu, protože podle pověsti se v něm jezdí loď duchů. Po dvaceti letech provozu švédský nákladní parník, známý jako SS Baychimo, uvízl v ledu. Posádka měla štěstí v neštěstí, protože od břehu byla jen necelý kilometr a muži se po jednotlivých krách dostali do nedalekého městečka Barrow na Aljašce. Patnáct členů posádky se však rozhodlo zůstat na lodi, protože vezla náklad vzácných kožešin. Když ustala vichřice, záchranáři se vrátili pro zbylé námořníky, ale k jejich překvapení loď na hladině nebyla. Všechno nasvědčovalo tomu, že se mezitím potopila. O to větší rozruch nastal, když za pár dní od místního lovce tuleňů přišlo hlášení, že loď viděl asi 70 km od pobřeží. Posádka loď našla, zkontrolovala a vynesla jasný verdikt: zničená loď není způsobilá k plavbě. Loď tedy vyprázdnily, kožešiny přemístily do záchranné lodi a odplavily se pryč. Právě proto svět dodnes děsí, že loď po opuštění viděli ještě celkem 12krát – a to v nejrůznějších koutech světa. Záchranáři se vždy za ní vydali, ale dodnes ji nenašli.
Duchové města Tromsø
S počtem obyvatel více než 70 tisíc patří norské město Tromsø ke třetí nejlidnatější oblasti nad polárním kruhem. I když město nepatří k nejstarším ve Skandinávii, oficiálně vzniklo v roce 1838, nechává dostatečně velký prostor těm, kdo se snaží najít propojení s hororovými příběhy. Ve městě a okolí často kolují řeči o námořních trollech a vichřicích, které se potulují po okolních plážích a v noci hledají oběti. Duchové údajně „žijí“ v každé budově v centru města. Možná za to může fakt, že centrum města postavili na starobylém hřbitově. Místní historik Aesgir Johansen dokonce organizuje procházku městem, kde návštěvníkům vypráví o známých duchách, kteří v něm přebývají.
Navštivte také:
VIDEO: Děsivé osudy křesťanských světců: Jejich smrt byla opravdu krutá
Zombie z Ostrova krále Williama
Inuité z kmene Netsiliků, kteří žili na Ostrově krále Williama, si vyprávějí příběhy o invazích zombie. Ostrov s původním názvem Quikiqtak leží v provincii Nunavut a poprvé ho objevili britští průzkumníci v roce 1830. A protože Netsilikové žili daleko na severu, nikdy předtím nepotkali jiné původní obyvatele, natož bílé evropské průzkumníky. Takže když lidé hlásili, že viděli potácející se muže s modrou kůží, vznikly legendy o nemrtvých. Mnohé expedice za polární kruh byly skutečně nešťastné a mnozí průzkumníci, zejména britská Franklinova expedice z roku 1845, skončili katastrofou. Tyto „pochody smrti“ byly skutečné, ačkoli někdy je hlásily i v oblastech, kde se neuskutečnily žádné expedice. Možná se tito průzkumníci přece jen stali duchy.
Resort horkých pramenů za polárním kruhem
I když se tyto horké prameny jen stydí tvrdit, že jsou nad polárním kruhem, části půdy, které poprvé nárokoval Franklin Leach v roce 1906, by se dostaly dostatečně severně. Circle Hot Springs začalo vzkvétat díky zlaté horečce Yukon poté, co ji obývali obyvatelé Athabascanu, a nakonec se z ní stalo město duchů. Středisko otevřeli mnohem později a zejména v devadesátých letech majitelé zařízení hlásili řadu aktivit poltergeistů. Objekty létaly přes místnost, personál slyšel kroky, ačkoli nebyl přítomen žádný host, a často vídaly průsvitného ducha ženy – Emmy Leachové, manželky Franklina Leacha.
Navštivte také:
VIDEO: Sovětská města duchů
Nejhlubší vrt
Kolský vrt je vůbec nejhlubším dílem, které kdy člověk vytvořil. Dosahuje hloubky 12 261 metrů, přičemž dalšímu vrtání zabránila vysoká teplota panující pod povrchem. V místech, kde jáma končí, naměřili více než 180 stupňů Celsia. Během vrtání došlo k mnoha významným objevům, ale také ke zrodu legendy, podle které se průzkumníci provrtali do samotného pekla. Projekt trval 24 let, od roku 1970. Původním záměrem inženýrů bylo provrtat se až k zemskému jádru. To se jeví jako utopie, neboť dnes víme, že jeho okraj se nachází v hloubce asi 2 900 kilometrů pod povrchem. Oficiální projekt skončil z důvodu nedostatku finančních prostředků, ale některé pověsti říkají, že ruští vědci ho ukončili, když se provrtali do „jeskyně“, odkud přicházeli hrůzostrašné zvuky, kvílení a pláč, což údajně zachytili na mikrofon. Autenticitu nahrávek už pochybovači vyvrátili, protože skřeky na nahrávkách jsou upravenou částí soundtracku k italskému hororovému filmu Krvavý baron z roku 1972. Dnes je místo opuštěno a chodí sem jen turisté.
