;Vyráběly je v Evropě i v Americe. Měli byste žaludek listovat v nich? Leží v univerzitních knihovnách a na regálech sběratelů rarit. Knihy vázané v lidské kůži jsou šokujícím dědictvím umění knihvazby. Na jeho oltář doslova položili svou kůži oběti Francouzské revoluce, stejně jako zločinci či chudí, kteří prodali své tělo ještě během života.
Navštivte také:
Kde je hrobka Alexandra Velikého? Zničit ji mohli dobyvatelé i křesťanství
Osud pátera Garneta
Smutné „divadlo“ se odehrálo třetího května 1606 v Londýně před Katedrálou sv. Pavla, kde se tisíce lidí stalo svědky oběšení jezuitského pátera Henryho Garneta. Uznali ho vinným z toho, že se v britském parlamentu spolu s teroristou Guyem Fawkesem pokusil pomocí třiceti šesti sudů černého prachu vyhodit do vzduchu krále Jakuba I. Po provedení rozsudku stáhli z Garneta kůži a tělo rozčtvrtili. O čtyři sta let později si hrůzostrašné scény připomněli v aukčním domě Wilkinson’s v anglickém Doncasteru. Jakým způsobem? Vydražili knihu svázanou Páterovo kůží, která zachycuje proces s tehdejšími spiklenci proti králi. Anonymní sběratel zaplatil za knihu o rozměrech patnáct krát deset centimetrů sedm tisíc eur.
I lovecký buben
Zpracování lidské pokožky na spotřební kůži nám dnes může připadat bizarně. Ale v 17. a 18. století to zjevně vnímali jinak. Například v bavorském mysliveckém muzeu v Ingolstadtu je dnes uložen buben s nataženou lidskou kůží, což historici považují za hotový poklad. Podobně jsou zachovány z tohoto materiálu i peněženky.
Navštivte také:
Osm mrtvých v jednom domě: Vraha nikdy nenašli
Angličtina má pro umění Knihařství s použitím lidské kůže dokonce vlastní pojem – anthropodermic bibliopegy. Především modlitební knížky, astronomické state, soudní protokoly a anatomické zprávy byly často svázány v lidské kůži. Mnohé tyto věci pocházejí z dob Francouzské revoluce (1789 – 1799). Pod gilotinou tehdy zemřelo asi čtyřicet tisíc politických vězňů. Jak píše britský dobový historik Thomas Carlyle, jakobíni přikázali koželužnám zpracovat kůži popravených lidí.
Taška ze zločince
Lidská kůže se získávala nejen z obětí politického násilí, ale také z těl zločinců odsouzených na smrt. Například ve skotském Edinburghu – v Surgeons ‚Hall Museum – lze vidět jednu takovou malou, tmavohnědou knihu vyzdobenou zlatými literami. Nápis v ní ujišťuje, že je vázána v kůži zločince Williama Burka – Burke’s Skin Pocket Book, tedy kapesní vydání z kůže Burka, i s poznámkou „popraven 28. 1. 1829„.
Burke v letech 1827 a 1828 zabil se svým komplicem šestnáct lidí s cílem prodat jejich těla anatomovi Robertu Knoxovi. Nakonec ho oběsili a skončil na pitevním stole podobně jako jeho oběti. Jeho pokožku zpracovali na kůži a z ní vyrobili kromě vazby na knihu i náprsní tašku.
Miltonovy básně
Další nádherná kniha vázaná v lidské kůži se nachází ve Westcountry Studies Library v anglickém Exeteru. Je to vydání básní Johna Miltona (1608 – 1674) z roku 1852. Nápis v předmluvě informuje, že kůže vazby patří politickému dobrodruhovi Georgeovi Cudmore, který měl milenku, a proto otrávil svou manželku Grace arsenem. V roce 1830 skončil na šibenici. Jak bylo tehdy zvykem, tělo oběšeného bylo k dispozici patologům. „Někde museli uschovat jeho kůži, než ji použili na obal Miltonovy knihy,“ říká kurátor knihovny Tony Rouse. Podle vědců se o vše postaral knihtiskař W. Clifford. Na vazbě je totiž stále nalepený cenový štítek jeho knihkupectví.
Knihovníci raději mlčí
I v německých knihovnách a muzeích se ukrývají bizarní věcičky. V Městském muzeu v saském Zittau leží vedle mumifikované ruce zpracovaná lidská kůže, kterou zřejmě stáhli nějakému zloději. Údajně zde měli i knihu vázanou v lidské kůži, tamní knihovník Uwe Kahl však tvrdí: „Slyšel jsem o tom. Ale už definitivně není v našem starém domovém fondu.“ V současnosti knihovníci o kontroverzních kouscích na svých regálech nejraději mlčí.
Upomínkové předměty
Lidskou kůži zpracovávali i v Americe. V tamních knihovnách se setkáváme s bizarními upomínkovými předměty. V Longdale Law Library Harvardovy univerzity se nachází španělský zákoník z roku 1605. Na poslední straně je nápis: „Vazba této knihy je vše, co zbylo z mého milovaného přítele Jonase Wrighta, jehož Wavumovia, domorodý africký kmen, zmasakroval ve čtvrtý srpnový den 1632 při plném vědomí.“
Navštivte také:
Teleportace – záhada, fakt, nebo výmysl?
Zlodějovo poslední přání
Zachovat si památku na mrtvého v podobě relikvie nebylo v dávných dobách ničím neobvyklým. Zvláštní památku na sebe zanechal americký pouliční zloděj James Allen alias George Walton. Tento přistěhovalec přepadl v roce 1830 v Massachusetts jistého Johna A. Fenn s cílem okrást ho. Fenno se však odvážně bránil, dokud nepadl výstřel. Později na smrtelné posteli zloděj Walton vyslovil přání, aby se o tomto jeho zločinu napsala kniha a na její vazbu se použila jeho vlastní kůže. Kniha měla být podle něj „vyznamenáním pro Fenn za statečné kladení odporu při propadu“. Waltonova poslední vůle byla splněna.
Fennovi dědicové později předali tento děsivý vzpomínkový předmět knihovně Boston Athenaeum. Dnes před ním stojí návštěvníci chvějící se hrůzou. Na jeho obalu je latinský nápis: Hic liber Walton cute Compactus est – Tato kniha o Waltonovi je vázána v jeho vlastní kůži.
Poptávka po ženách
Mnozí chudí lidé darovali v 19. století svou kůži patologii ještě během svého života, aby si tak sehnali peníze. Obchod s orgány pro umění Knihařství tehdy pozoruhodně vzkvétal. Angličtí lékaři tak „čachrovali“ s kůží ženských pacientek. V jednom článku autora R. W. Hackwooda z roku 1866 se uvádí, že známé dílo Tři mušketýři bylo svázané výlučně pro francouzského patologa Victora Cornila tak, jak si přál – v kuse potetované ženské kůže. Na vazbě knihy je vidět „dva bojující rytíře z dob Ludvíka XIII.“.
Navštivte také:
VIDEO: Panenka, která škrtila svého majitele, opět řádí
Anglický knihvazač specializující se na erotickou literaturu použil především kůži z prsu ženy, aby v ní svázal vydání Justine et Juliette od Markýza de Sade. Dokonce pro jednoho klienta zabalil knihu Léloge des seins (Chvála prsům) do ženské kůže se zřetelně viditelnými bradavkami.
Jak zjistit pravost?
S jakou jistotou lze tvrdit, že jde skutečně o vazby knih s lidskou kůží? Knihovna Wellcome Library for the History and Understanding of Medicine v Londýně musela v roce 1981 přiznat, že kniha, která se prodala před šedesáti lety, nebyla vázána v lidské kůži, ale „s jistotou hraničící s pravděpodobností“ v kůži divočáka.
University of Memphis měla při koupi jedné knihy v roce 1986 pochybnosti o pravosti kůže. Šlo o sedmisetstranou knihu starou čtyři sta let od francouzského jezuity Louise Richeoma. „Univerzita si to dala prověřit ve třech různých laboratořích,“ ujišťuje Ed Frank, kurátor speciální sbírky knihovny.
Většina knihoven se rovněž podobně opírá o odborné posudky, které dokazují pravost vazby v lidské kůži.
Videogalerie:
