Laoské gigantické nádoby

Na naší planetě existuje množství archeologických hádanek, a mezi ty největší můžeme klidně zařadit i Laoskou náhorní plošinu Xieng Khoang, na níž se nacházejí stovky obrovských nádob, o nichž je známo jen velmi málo. Místní obyvatelé věří, že je zde zanechali obři. Jak si tyto tajemné nádoby vysvětlují archeologové?

Planina kamenných džbánů
Asi dvě stě kilometrů jihovýchodně od metropole Laosu Vientiane se rozprostírá planina, kterou místní obyvatelé nazývají velmi výstižně Thong Hai Hin, tedy Planina kamenných džbánů. Tato planina je jen jedna z mnoha, které se rozprostírají na náhorní plošině Xieng Khoang. Každá z planin má rozlohu téměř 2 hektary, a jsou na nich stovky obrovských nádob zhotovených z různých materiálů. Většina z nich je vytesána z pískovce nebo vápence, ale některé jsou i ze žuly nebo ze zvláštní pálené hlíny.
Nádoby mají různé velikosti, nejmenší mají od 1,5 do 2 metrů, a váží od jedné do pěti tun. Největší nádoba však měří více než 3 metry, její obvod přesahuje 8 metrů a váží kolem 11 tun! Většina nádob se podobá džbánům nebo vosím hnízdům, ale najdou se zde i nádoby ve tvaru kostky, či kvádru. Archeologové dodnes přesně nedokáží říct, na co obrovské nádoby, které prý pocházejí z 1. nebo 2. tisíciletí před naším letopočtem, vlastně sloužily. Místní v tom mají jasno, džbány kdysi patřily obrům. Archeologové však hledali jiné vysvětlení, a možná ho i částečně našli.

Co říkají legendy?
Písemné záznamy o vzniku gigantických džbánů neexistují, a tak se i archeologové museli částečně spoléhat na legendy. Jedna z nich říká, že kdysi Planina kamenných džbánů (tehdy ještě bez nich) patřila knížectví Muang Pakán, jehož vládcem byl kníže Čao Angka. Legenda hovoří o tom, že byl na své poddané velmi krutý, až nakonec proti němu povstali. Povstání by se Angkovi podařilo celé potlačit nebýt čínského vojevůdce Khuna Jüama, který přišel povstalce i se svou armádou podpořit. Konečně kruté kníže porazil a usmrtil.
Obyvatelé si proto Khuna Jüama zvolili za nového krále, a začalo se s oslavami. Nový panovník však chtěl, aby se na oslavách dostalo na každého, a tak dal vyrobit několik tisíc obrovských džbánů, ve kterých nechal vykvasit rýžovou pálenku lao-lao. A protože byl Khun Jüam velkým silákem sám údajně pil z největšího kamenného džbánu, kterému dodnes říkají Jüamův džbán. Této legendě však archeologové velmi nevěřili, spíše je zaujala druhá část tohoto mýtu, kde se popisuje výrobní postup džbánů. Jejich zhotovitelé si namíchali speciální hmotu z písku, vody, cukrové třtiny a změkčené buvolí kůže. Tuto směs pak nalili do velkých forem a vypálili ve zdejší jeskyni, kterou používali jako obrovskou pec.

A právě tuto jeskyni se podařilo najít archeologům na náhorní plošině Xieng Khoang. Navíc na jejích stěnách jsou dodnes vidět stopy po zakouření, čili v jeskyni se v minulosti muselo něco pálit nebo vypalovat. Záhadou však pro archeology je to, proč starověcí obyvatelé všechny džbány nevypalovali, ale některé pracně vytesávali z kamene. Výroba a přeprava takto těžkých nádob by byl totiž problém i pro moderní techniku. Kámen z nichž se džbány vytesávali totiž pocházel z lomu, který je od planiny vzdálen více než 150 kilometrů! Měli vůbec lidé před tisíci let techniku na to, aby to dokázali?

Hledá se účel gigantických džbánů
Nejvíc ze všeho však archeology trápí účel obrovských džbánů. Kvůli čemuž je starověcí obyvatelé (pokud zapomeneme na rýžový kvas z legendy) vůbec vyráběly? Výzkumem Planiny kamenných džbánů se dlouhá léta zabývala francouzská archeoložka Madeleine Colainová, která svůj výzkum publikovala v knize Megality horního Laosu. Některé její teorie jsou vskutku originální. Její první teorie, kterou odborníci okamžitě zavrhli bylo to, že nádoby byly sýpkami na obilí a rýži.
Proč by však lidé vyráběli tak nepraktické nádoby na obilí, či rýži, když byl velký problém se do nich dostat? Colainova druhá teorie hovoří o tom, že šlo o nádoby na dešťovou vodu, kterou obyvatelé chytali v době monzunových dešťů. Voda se pak v době sucha používala pro zásobování místních, či pro karavany, které tudy projížděly. Proto se prý při některých džbánech dodnes nacházejí kamenná víka, kterými se džbány zakrývaly. Ale ani tato teorie se odborníkům velmi nelíbila, protože by to bylo také velmi nepraktické. Třetí teorie, kterou vyslovila Colainová je ze všech nejpravděpodobnější, a přiklánějí se k ní i archeologové.

Mělo by jít o prehistorické pohřebiště, kde se kamenné nádoby používaly jako urny. Mrtví byli údajně zpopelnění v blízké jeskyni, a jejich popel byl uložen do obrovských džbánů. Chudší lidé si mohli dovolit jen vypalované džbány, ti bohatší je měli z pískovce, vápence, či žuly. Tato teorie by se dala potvrdit, pokud by se udělal detailní průzkum džbánů, zda se v nich ještě nacházejí zůstatky popela. Problém je však v tom, že Planina kamenných džbánů se stala v roce 1960 během laoské války hlavním bojištěm. Nádoby sice válku přežili téměř bez újmy, problémem však je nevybuchlá munice, které tu je velké množství. Archeologové proto velmi nemají zájem dělat průzkum na planině pokryté minami.

Na potvrzení toho, zda nádoby skutečně používaly jako urny na popel mrtvých, si budeme muset ještě počkat. Džbány si tak ještě své tajemství nějakou dobu určitě nechají pro sebe.