Potopení Titanicu není jediné v dějinách námořních katastrof. Ztroskotání různých lodí a parníků za sebou zanechává stovky, někdy tisíce mrtvých. Mnohé příběhy však prozrazují, že i takovou katastrofu umí někteří lidé využít ve svůj prospěch a neštítí se dokonce ani vraždy.
Navštivte také:
VIDEO: Děsivé příběhy zpoza polárního kruhu nahání strach (2.část)
SS Central America, 1857
9. září 1857 se SS Central America, která přepravovala 477 cestujících, 101 členů posádky a více než devět tun vytěženého zlata ocitla v hurikánu u pobřeží Karolíny. Dva dny odolávala bouři a silnému větru, ale 11. září tento nápor už kotle nevydržely, plachty roztrhalo na kusy a objevily se netěsnosti, které způsobily přetížení a vyřazení čerpadel. Loď zůstala vydána na milost a nemilost bouři. Cestující strávili dlouhou noc vyhazováním kbelíků plných vody přes palubu zpět do moře, ale marně. Následující ráno kolem plovoucí loď zachránila 153 osob, většinou ženy a děti. Ale když se SS Central America po třídenním utrpení potopila, vzala s sebou i 425 lidí. Vrak byl objeven v roce 1988 a s ním i zlatý poklad, který představují cihly, mince a zlatý prach v hodnotě 50 milionů dolarů.
Navštivte také:
VIDEO: Děsivé příběhy zpoza polárního kruhu nahání strach (1. část)
SS Atlantic, 1873
Před potopením Titanicu v roce 1912 byla největší katastrofou společnosti White Star Line ztráta SS Atlantic v jinou dubnovou noc, téměř 40 let zpět. Na cestě do New Yorku z Liverpoolu se loď s 952 cestujícími a posádkou odklonila do Halifaxu v Novém Skotsku, aby naložila více uhlí. Během silné bouře se posádka mylně domnívala, že vjíždí do přístavu. Ve skutečnosti byli vzdáleni více než 19 km mimo kurz a směřovali přímo k obrovským skalám. Kormidelník si uvědomil, že nevidí známý maják západně od přístavu a tlumočil své obavy důstojníkovi, ale ten mu stroze řekl, aby udržoval kurz. Když loď narazila na skály, trup lodi se rozbil. Cestující doufali, že se zachrání v deseti záchranných člunech, ale ti, kteří se v nich spustili, našli smrt za pár minut v rozbouřeném moři, když je vmetlo do skal. Lepší nápad dostal jeden člen posádky, John Speakman, který k trčící skále přivázal lano a pomocí něj se ostatní dokázali vytáhnout na břeh. Tímto způsobem se zachránilo 429 cestujících, 523 lidí se bohužel utopilo. Potopení SS Atlantiku bylo nejsmrtelnější civilní námořní katastrofou své doby, kterou o 25 let později zastínila následující loď.
SS La Bourgogne, 1898
4. července 1898 v časných ranních hodinách se SS La Bourgogne, francouzská zaoceánská loď směřující z Le Havre do New Yorku, srazila s plachetnicí Cromartyshire. Bylo to nedaleko Halifaxu, v husté mlze. Cestující, kteří spali v kajutách na pravoboku neměli šanci, plachetnice totiž loď „nabrala“ přímým nárazem. V důsledku toho došlo ke zničení záchranných člunů na pravoboku. Posádka se proto pokusila spustit na vodu pár záchranných člunů z levoboku, jenže vznikla panika a cestující a posádka doslova bojovali na život a na smrt o získání místa ve člunech. Teprve když vyšlo slunce a mlha se zvedla, posádka plachetnice si uvědomila, že La Bourgogne je mnohem více poškozena, proto začali poskytovat pomoc lidem z lodi. Už však bylo pozdě. Ze 726 lidí na palubě přežilo pouze 173. Ze 300 žen na palubě zahynulo až 299 žen! Celá loď se potopila během 30 minut.
Navštivte také:
VIDEO: Filiální kanibalismus: Když lidé pojídali malé děti
Batavia, 1629
V červnu 1629 loď holandské Východoindické společnosti Batavia narazila na útes u ostrova Beacon Island, odlehlém korálovém ostrově 80 kilometrů západně od Západní Austrálie. Kolizii nepřežilo 40 lidí, ale zbytek z 322 cestujících a posádka vystoupili na břeh na opuštěném ostrově, kde však nenašli žádnou pitnou vodu a kromě ptáků nic k jídlu. A tak se kapitán, vyšší důstojníci a někteří členové posádky vydali na člunu na 33denní cestu do Indonésie, aby vyhledali pomoc a ostatní si zvolili za „šéfa“ Jeronimuse Cornelisze, vyššího obchodníka společnosti. Nemohli však udělat hůře. Cornelisz přikázal 20 vojákům, aby prozkoumali ostrov a našli jídlo. Když se jim to nepodařilo, odzbrojil je a degradoval. Na ostrově nastala dvouměsíční vláda teroru. Sedm žen nutil do sexuálního otroctví a když hlad dosáhl stropu, začal otevřeně vraždit ty, kteří přežili. Asi 110 mužů, žen a dětí přikázal utopit, zaškrtit nebo ubít k smrti, aby je mohl on a jeho stoupenci sníst. Vojáci se mu postavili na odpor a začala doslova válka na ostrově. Právě uprostřed ní se vrátil záchranný člun s kapitánem a jídlem. Cornelisze a jeho stoupence popravili a noční můra tím pro 122 přeživších mohla skončit.
