Pokud si myslíte, že konečně žijeme v době, kdy neexistuje otroctví, čarodějnice, kanibalové či veřejné popravy, hluboce se mýlíte. Právě naopak, dnešek je obdobím kdy jsme za peníze schopni udělat doslova všechno. I prodat vlastní dítě.
Navštivte také:
VIDEO: Nevyřešená zmizení a vraždy: Co se ve skutečnosti stalo na místě činu?
Hony na čarodějnice
Ženu v Papue-Nové Guineji svlékli, mučili žhavou železnou tyčí a zaživa upálili na kupce hořících a kouřících automobilových pneumatik před očima stovek přihlížejících. To vše kvůli údajnému čarodějnictví. Kdyby se to neodehrávalo v obklopení automobilových pneumatik, pravděpodobně byste si mysleli, že se to stalo v šestnáctém nebo sedmnáctém století a ne v únoru 2013. Papua-Nová Guinea není jediným místem, které se stále „bojí“ čarodějnic. V mnoha společnostech v Africe se stále konají pravidelné hony na čarodějnice a nejde jen o izolované skupiny lidí. Například samotný prezident Gambie, Yahya Jammey, spustil v roce 2009 kampaň na hon na čarodějnice. Tato jeho aktivita terorizovala vesničany, přiměla stovky lidí uprchnout ze země a zabila nejméně šest lidí. Dalším příkladem je Indie, kde je za čarodějnictví zabito asi sto padesát až dvě stě žen ročně a výjimkou není ani Saúdská Arábie, kde se čarodějnictví také trestá smrtí.
Otroctví
Bohužel, časy otroctví stále úplně nevymizely. Mezinárodní organizace práce odhaduje, že v současnosti je stále na světě deset až třicet milionů otroků, dokonce více než v kterémkoli jiném čase v historii. Ano, čtete správně: nikdy nebylo více otroků, než je právě teď. Dokonce i během osmnáctého století – vrcholu afrického obchodu s otroky, z Afriky přepravili „jen“ šest milionů otroků. Odkud pocházejí všichni tito dnešní otroci? No, skoro odevšad. Po celém světě jsou denně muži, ženy a děti unášeni nebo zajati s cílem nutit je k otroctví, které má různé podoby. Nejčastěji jde o sexuální otroctví, resp. různé jiné formy vykořisťování. Jen v USA je odhadem 100 tisíc dětí uvězněných v obchodu se sexem, přičemž obchodování s lidmi na celém světě ročně vynáší přes 32 miliard dolarů. Nejvíce otroků existuje v Asii, kde je na nucených pracích přes 12,3 milionu lidí. Tyto oběti často zůstávají nepovšimnuty jako otroci pracující v gastroslužbách, zemědělství, hotelích a podobných odvětvích.
Prodej dětí
Samozřejmě, prodej dětí jde ruku v ruce s novodobým otroctvím, ale na rodičích, kteří dobrovolně prodají své děti do nuceného otroctví plného nepředstavitelného utrpení je něco nepochopitelného. Zdá se, že síla dolaru je větší než pouto mezi rodičem a dítětem. Je šokující, že internet je plný webových stránek, které nabízejí rodičům obchod výměny dětí za peníze. Snaží se přesvědčit rodiče, že je v pořádku vzdát se dítěte pro vyšší cíle, že dítěti tím zajistí lepší život. Zatímco na jedné straně uveřejňují fotky šťastných dětí usmívajících se jako v letním táboře, na druhé straně tytéž děti doslova dřou v nepředstavitelných podmínkách i 18 hodin denně za pár centů.
Kanibalismus
Možná budete překvapeni, ale kromě psychopatů nebo příležitostné skupiny uvízlých lidí, kteří jsou nuceni jeden druhého sníst, aby přežili, existují ještě legitimní skupiny kanibalů, kteří stále považují pojídání lidí za součást své kultury. Například takoví Korowaiovi, ti stále jedí své „spoluobčany.“ Tento kmen, který žije v Indonéské Nové Guineji, má dlouhou tradici, která se datuje od prehistorických dob jídla lidí a skutečnost, že byli tak dlouho relativně izolováni od moderního světa, umožnila tento zvyk zachovat. Za oběť padne nejprve místní kouzelník, o kterém se traduje, že požírá mozky. Proto místní čaroděje umučí, zabijí a snědí jeho mozek. Když novinář ze Smithsonian, Paul Raffaele, navštívil tento kmen, jeho členové se s ním otevřeně podělili o své zkušenosti s kanibalismem. Objasnili mu i tvrzení, že lidské maso je nejblíže chuti masa z kazuáře, který je blízký pštrosovi. Šušká se, že kromě Korowaiů na odlehlých místech jižního Pacifiku existují i jiní kanibalové a v roce 2011 média tvrdila, že kanibalové snědli německého námořníka Stefana Ramina. Neexistoval o tom nezvratný důkaz, ale jediné, co z něj zbylo, byly jeho zuhelnatělé a rozčtvrcené kosti, zuby a zbytky oblečení, které úřady našly u starého táboráku.
Navštivte také:
Vražedkyně z Nagyrévu zabily 40 lidí, zaměřily se na manžely
Lidské oběti
Některé skupiny hinduistů dodnes praktikují nelegální tradici „sati.“ Je to starý pohřební zvyk, při kterém se vdova vrhne, ať už dobrovolně nebo kvůli společenskému tlaku na hranici svého mrtvého manžela a uhoří. Ženy to sice dělají, aby prokázaly oddanost a zbožnost vůči svým manželům, ale kromě toho, že jde o sebevraždu nebo i vraždu, kritici tvrdí, že tato praxe zachovává ženskou podřízenost. V roce 2011 tajný reportér BBC také zjistil, že do velkého byznysu se zase rozvinulo obětování dětí. Děje se to v hlavním městě Ugandy, v Kampale. Bohatí platí kouzelníkům obrovské sumy peněz za obětování dětí, což je rituál, o kterém dospělí věří, že jim přinese bohatství a dobré zdraví. Praxe se stala tak rozšířená, že město bylo obvěšeno plakáty, které tuto tradici odsuzovaly. Bohužel výsledkem bylo, že komunita lidí se v Ugandě zcela rozhádala a vznikly proti sobě dva tábory.
Veřejné popravy
Před 20. stoletím byly veřejné popravy událostmi, které lidé považovali za zábavu. Ale v dnešní době? V západním světě popravy téměř úplně vymizely a mnohé státy trest smrti zcela zakázaly. Z některých měst světa však nikdy nezmizely a některé země se na tuto formu trestu stále více spoléhají jako na způsob, jak odradit lidi od zločinu. Zemí, která se v poslední době stále více dostává na titulky novin je Írán. Po zkušenostech s nárůstem násilných trestných činů se íránští představitelé rozhodli přemístit oběšení (jsou jich stovky ročně) zpoza vězeňských zdí do centrálního parku v Teheránu, aby je všichni viděli. A div se světě, stejně jako před staletími, i dnes lidé bojují o co nejlepší výhled. Odsouzené popravují za různé zločiny, jako jsou například vražda, znásilnění, homosexualita, napadení a drogové trestné činy. Podle Amnesty International pouze Čína popraví více zločinců než Írán, přestože přesné statistiky je obtížné získat, protože k většině poprav dochází v tajnosti.
Kruté a neobvyklé tresty
Na některých místech světa nestačí, že vás zabijí, ale za zločiny nejprve musíte trpět. Jedním z nejstrašnějších způsobů je kamenování, které probíhá tak, že odsouzeného zahrabou po pás do země a kameny ubijí k smrti. V současnosti je tato praxe legální v Saúdské Arábii, Pákistánu, Jemenu, Spojených arabských emirátech, Súdánu, Íránu a částech Nigérie a obvykle je trestem pro cizoložníky. Například v Saúdské Arábii je v trendu také vypíchování očí nebo stětí hlavy. V Nigérii zase „fičí“ amputace ruky za krádež, v Singapuru je populární bičování a bití holí. Hrůzostrašné formy mučení jsou i ty, k nimž dochází na celém světě ve jménu války.
Zabíjení novorozenců
Infanticida, úmyslné zabíjení kojenců je prastará praxe, k níž dochází z mnoha důvodů, včetně náboženských obětí, neschopnosti postarat se o dítě, kanibalismu, selekce pohlaví či kontroly populace. Většina z vás určitě slyšela o čínském problému zabíjení novorozenců, který je výsledkem politiky jednoho dítěte v rodině, k legální formě zabíjení novorozenců však dochází i v Nizozemsku. Asi před deseti lety země uzákonila eutanazii a nyní toto právo rozšířila na rodiče, kteří se rozhodnou „eutanázovat“ své nemocné nebo postižené dítě. Je pravda, že eutanazie je humánnější než nechtěné dítě nechat zemřít v lese hlady nebo na následky útoku zvířat, jak to dělali staří Římané, ale je to velmi diskutabilní. Eutanazie nevyléčitelně nemocných kojenců je jedna věc, ale někteří poslanci chtějí zákon rozšířit na nechtěné děti. V současnosti asi osm procent procent dětí v Nizozemsku umírá rukama lékařů.
Navštivte také:
VIDEO: Zachycení duchů na kameře? Přesvědčte se!
Mrzačení ženských pohlavních orgánů
Dámy, raději si teď překřižte nohy, protože bolí byť jen pomyslet na tuto šokující praktiku, ne ji absolvovat. Ženská obřízka zahrnuje chirurgické odstranění všech částí nebo části vnějších ženských pohlavních orgánů. Chirurgické odstranění je však často vzletné označení, protože nejednou žena musí podstoupit zákrok v nehygienických podmínkách, jen se střepem skla. Většinou k tomu dochází v Africe a na Středním východě. Praktiky mají kulturní a náboženské pozadí, které sahá až do roku 484 před Kristem. Praktikující věří, že je to náboženská povinnost, jejímž prostřednictvím kontrolují sílu ženského libida. WHO a vedoucí představitelé na celém světě se pokusili tradici zastavit. Opakovaně tvrdí, že nemá žádné zdravotní výhody a způsobuje různé druhy celoživotních komplikací. Poznamenávají také, že neexistují žádná náboženská písma, která by tuto praxi výslovně předepisovala.
Krvavé fiesty
Mnozí světoví aktivisté už léta vyzývají turisty, aby se neúčastnili sadistického představení ve španělské Pamploně. Během fiesty běží býci přes uličky města k aréně, kde je krutě a bolestně zabijí matadoři. Kampaně na ochranu zvířat přirovnávají praxi k mučení a vyzývají k jejímu ukončení. Zákaz jatek prosadí snáze, pokud se turisté přestanou hrnout na běh býků. Návštěvníci si totiž neuvědomují, že souvisejí s koridou, protože jen málo lidí, kteří se jich zúčastní, se stane svědky pozdějších smrtelných muk býků v ten den. Krvavé slavnosti se obvykle konají kolem velkých svátků, přičemž jejich výsledkem je brutální a krvavá bolest různých zvířat, nejčastěji skotu. Oběťmi jsou často běžící lidé, jejichž býci naberou na rohy a přitlačí ke stěně. Španělsko má kolem deseti až dvaceti tisíc krvavých fiest ročně a nejsou jediné. Dochází k nim i v Portugalsku, Mexiku nebo v Brazílii.
