Setkání s gnómy 1. část

Na staré farmě zuřila bouře, stát New York, Hudson, Valley. Pokoj prosvítily záblesky po nichž následovalo hřmění, které vytrhlo desetiletého Dave Barsalowa ze spánku. Jak chlapec leží v posteli v prvním patře, jeho sestra a rodiče nahoře, v hrůze si uvědomí, že za oknem něco je.

S kvílením větru uslyšel ještě jiný zvuk,“ řekl Barsalow. „Naskočila mi husí kůže po celém těle. Bylo to pekelné skučení. Nepřestávalo to a nevyšlo – nemohlo to to vyjít z lidských rtů. Ani žádné zvíře, které znám nevydává takové zvuky.

Tento hluk  později nazval „the Howler“ (vřeštění), donutilo ho to vstát z postele a vydat se chodbou do babiččiny ložnice a vyšplhat na postel vedle ní. „Co se děje babi?“ zeptal se.

Babička řekla, že ten zvuk byl pouze vítr. „Já vím, že to nebyl jen vítr.“ Kvílení obcházelo dům a blížilo se k němu. „Babi, obejmi mě a pevně mě drž.“  Kvílení bylo přímo za oknem. Jenom pár kroků od nás. Schoval jsem se za babiččino rameno.

Hluk nakonec ustal spolu s bouřkou a Barsalow konečně usnul. Když se ráno probral, slunce svítilo skrz okno a babička byla pryč. Vyšel ven a našel ji s mopem a jak čistí verandu. „Viděl jsem jak babička uklízí. Po celé zemi se nacházely stopy v blátě.“ Tyto stopy byly malé jako od batolete.“

„Byly velmi malé až titěrné“ Dodal Barsalow. „Znovu mi naskočila husí kůže. Zeptal jsem se babičky, kdo udělal ty stopy. Neodpověděla a pokračovala v uklízení.“

Slovo gnóm pochází z latiny a znamená nadpřirozená bytost, duch, trpaslík nebo také skřítek.

Mohykáni, Pequotové, Mohawkové a Iroquoiské kmeny, co žijí v a kolem Hudson Valley, všichni mají legendy o malých lesních lidech. Někteří z nich jsou prý zlomyslní skřítci, co se zjevují s příchodem třeskutých bouřek.

Nikdy jsem se na tuto událost babičky už nevyptával. Myslím, že část mě se pořád bojí, co to tam vlastně za tím oknem v tu noc bylo.

Pověstí o malých tančících lidech jež se otevřeně vyhýbají lidské společnosti kolují po celém světě. Elfové, gnomové, goblini, trolové, ebu gogo, makiawisug, menehune, některé z těchto bytostí se zapřisáhly, že budou člověku pomáhat, jiní zase že ho budou unášet, okrádat a žrát.
Dr. Scott A Mellor, profesor z univerzity ve Wisconsinu je expert na Skandinávskou mytologii, která je bohatá na podobné příběhy. Farmářský trpaslík Tomte může přinést jak blahobyt tak neštěstí. Má dlouhý plnovous a obvykle dává rozkazy ostatním, kteří se kolem plíží aby natropili pěknou nezbedu. Nejradši svazují kravám ocasy dohromady.“Nikdo by neměl být k Tomtemu příliš hodný nebo lakomý“, říká Mellor. „Kdybyste ně něj byli nápadně hodní, už by Vám nikdy nepomohl, pokud lakomý, natropil by neskutečnou neplechu.“

Jako v jiných kulturách i švédský folklór  zahrnuje vice mýtických tvorů – troly, näcke, vodní duchy a Elfy, říká Mellor. „Většinou jsou démonického charakteru, pravděpodobně jde o vliv církve, snažící se vysvětlit přírodní jevy etologickými příběhy.“ Ve Švédsku se jim nepřikládá velká věrohodnost.

Obdobná svědectví se čas od času objeví i v moderní době – Island, Havaj, USA, Nový Zéland, Kolumbie, Jižní Amerika. Především od lidí, kteří setkání s nimi považují za velmi důležité.

Rodina Dana Bortka se v roce 1948 přestěhovala z Wyandotte County z Kansasu do Libery v Missouri. Bylo mu teprve 9 měsíců. Ostatní členové rodiny neměly ani tušení, že v jejich domě na High Street bydlí nezvaný host.  Dům byl vystavěn na kopci v roce 1920, ale nebyla jediná v okolí. Mimo dům stála tenkrát ještě stodola.

Od roku 1952 Bortkeho něco neustále pronásledovalo. „Nazval jsem to trollem, protože to jediné mi to připomínalo.“

Jednoho dne podřimoval ve stejném pokoji jako jeho dva mladší bratři, ale v tu ránu ho něco probudilo. Otevřel oči a zjistil, že tu není s bratry sám. „Zrovna jsem se vzbudil, promnul jsem si oči pak jsem to uviděl.“ Řekl Bortko. „Starý muž s dlouhou bradkou, obrovským frňákem, vysoký tři stopy stál na mé posteli. Nemohl jsem ze sebe vymáčknout ani hlásku.“

Starý mužík nosil německé kožené kalhoty a v ruce držel dýmku z které stoupal kouř. Jakmile se na Bortka podíval, usmál se přes své vousy, mrkl a zmizel zavřenými dveřmi.

Ačkoli Bortko neví zda se s ním ještě někdy setkal, jeho matka mu potvrdila, že často mluvil o někom, koho nikdy jiný neviděl. „Jako dítě jsem prý měl imaginárního přítele a dal jsem mu dokonce jméno. Říkala, že znělo jako z nějakého sci-fi filmu.“

Tehdy Bortko hodně maloval. Dnes má magisterský titul z fotografie získaný na Southern Illinois University-Carbondale. Jednou se pokoušel mužíčka nakreslit na papír. „Pamatuji si, že jsem často kreslíval obrázek obličeje s velkýma černýma očima.“ řekl. „A můj bratr Bill začal plakat, pokaždé když to uviděl.“

Bortko a jeho bratr nebyli jediný, kdo „trola“ viděl.

David Schwab vyrostl v Orange, v New Jersey a dobře zná takové příběhy. Jeho kamarád Jerry uviděl jednoho z těchto „trolů“ na počátku 60. let. „Pamatuji si a Jerryho jak neustále povídal něco o nějakém stvoření s dlouhými vousy,“ říká Schwab.

Schwab se setkal s Jerrym v prosinci 2009 předtím, než přestěhoval na Filipíny a vyptával se ho na tuto vzpomínku. „Řekl, že když byl dítě, zahlédl na dvorku malého trpaslíka podobného člověku s dlouhou bradkou jak stojí na verandě. Měl legrační oblečení, špičatý klobouk a vše co k tomu patří.“ Měřil okolo tří stop a stál na schodech s upřeným pohledem na Jerryho. Ani tentokrát se nejedno o poslední vystoupení tohoto trpaslíka.

Když bylo Jerrymu 20 let, jeho 5letý synovec si v téže ložnici dával šlofíka, najednou se ozval křik a vyběhl po schodech celý ubrečený. „Řekl, že ho probudil mužíček s dlouhými bílými vousy, co tam stál a zíral na něj.“ dopověděl Sschwab svoji příhodu.

Pozorování těchto záhadných bytostí není tak vzácné a jak uvidíme v druhé části, dokáží být velmi dobrotivé.